Sportcarprybářské potřeby, obchod pro rybáře a rybaření

Kolikrát člověk narazí na názory, které tak trochu nejsou založeny na pravdě a dotyčný nejspíš ani sám na vlastní kůži nezažil, o čem se vlastně vypráví. Pominu teď názory na montáže a krmení. Tomu se třeba budeme věnovat příště.  

Mezi nejčastější problematiku, do které se většina rybářů zapřede, je takzvaná lehkost a složitost vody. To se mnohdy krásně zasměji, když se začne povídat o zahraničním rybaření. Připadá mně, že zde existuje dost mylná představa některých rybářů v tom, že při překročení  hranice do Francie, Itálie nebo Španělska  stačí najít pouze dostatečnou vodní plochu, nahodit třeba barvené kolínko a trofejní kapři skáčou sami před stativ. Samozřejmě jsem to trochu zlehčil, ale i s těmito názory se mnoho z nás zajisté potkalo nebo je snad i zastává.

Připadá mně, že je to asi tak, jako se vším tady u nás v malé České republice. Člověk si tak normálně žije, poté se doslechne o úspěchu jiného člověka a v tu ránu ho nenapadne nic jiného, než začít vymýšlet různé lži, nepravdy a intriky, aby toho druhého, na kterého se usmálo štěstí  pošlapal a minimálně znevážil jeho výsledek. A možná až v druhé řadě přemýšlí, jak by mohl podobně zabodovat i on. 

Pro mě je celkem úplně jedno, kam si kdo jezdí na ryby. Hlavní přece je, aby byl spokojen se svým vlastním lovem a volný čas u vody si patřičně  užil. Tak to beru alespoň já při výběru lokality, kde se chystám  lovit.

  Bohužel, v poslední době si lov na českých vodách moc neužívám. Prostě není pořádně kde trávit v klidu čas a věnovat se naplno lovu.  Je až s podivem, kolik začalo jezdit na kapry rybářů. Najít nějaké klidné místo, kde nebude skoro nikdo a nebude zde všechno zakázáno, je už asi nemožné. K tomu dost dobře nechápu způsob hospodaření českého rybářského svazu. Myslím, že v dnešní době je už tolik kaprařů mezi rybáři a tato organizace, pro nás početnou skupinu pořád pouze řadových členů, kteří vyznáváme trochu jiné chytání než rybáři z osmdesátých let, nedělá vůbec nic. 

V poslední době tedy jsou nějaké pokusy viz písník Oplatil u nás ve východních Čechách, ale to je právě transparentní příklad toho, jak se nedá míchat normální chytání s kaprařinou. Ano, jedná se o vodu, která byla vyčleněna takzvaně pro lov velkých kaprů. Problémů zde nastalo však hned několik. Aby se svaz zavděčil i krmítkářům, kteří by na takovouto vodu chodit vůbec neměli, tak během dvou let ustavičným vysazováním tento písník znehodnotil. Nechápu, proč by na vodu pro kapraře, která je jediná svého druhu v celém regionu museli chodit i krmítkáři, kteří si chtějí odnést kapra. Pozor! Já nevidím problém v tom, že si někdo chce odnést kapra od vody. Ale nevím, proč by si ho měl odnášet právě z vody určené pro sportovní rybolov.

V dnešní době je tento písník plný malých kaprů ,,do 75 cm,, a ve vodě je tak velká potravní konkurence, že jen stěží můžeme do budoucna očekávat nějaký  nárůst nových trofejních exemplářů. Prostě je tato voda takzvaně neutáhne. Osobně bych měl klidně jen jeden záběr za den nebo klidně žádný, ale chci vytáhnout krásného, vypaseného a hlavně zdravého kapra. To je pouze jeden z problémů, který tuto vodu pasuje jinam než byl záměr svazu. To, že se zde nesmí lovit přes noc také nechápu. Ono se říká, že by se to neuhlídalo, ale podle mě je to hloupost. To by však porybní museli mít i jiný zájem, než chytit kapraře při nočním rybolovu. Myslím si, že když je někdo schopen čekat po půlnoci za keřem a sledovat pohyb čelovek po břehu, aby mohl následně odebrat povolenku za noční rybolov, mohl by stejným způsobem čekat i na pytláka, který odnáší od vody ryby nebo dělá jiné nekalosti. Stejně tak jsem neslyšel, že by byla odebrána povolenka za nešetrné chování ke kaprovi a těch by se posbíralo dost. Vždyť drtivá většina krmítkářů ani nevozí k vodě podložku. Takto bychom mohli pokračovat dál s negativy, které tuto vodu provázejí. Ze čtyř jarních vycházek jsem zde vždy odjížděl naštvaný, je to opravdu zase jenom polovičatý výkřik do tmy, který nemá jasnou vizi a budoucnost. Právě u této vody mě to celkem dost mrzí. Mohl to být právě transparentní průlom toho, že to jde. Mohli jsme mít i u nás svazovou vodu, kam by jezdili třeba i  zahraniční kapraři chytat trofejní kapry. Jsem přesvědčen, že kdyby se zde hospodařilo správným způsobem, tak by v Oplatilu bylo do deseti let spousty ryb nad patnáct kilogramů a mezi nimi, by se prohánělo několik jedinců přes dvacet kilogramů. A to si myslím, že už by stálo za hřích se této vodě pořádně věnovat. To bych asi třeba ani neujížděl  za kapry do zahraničí.  Bohužel, ale nebudeme mít zase nic, jenom spousty násaďáků a pár pohublých veteránů. 

Opět jsem se dostal někam, kam jsem se ani dostat nechtěl. Nerad kritizuji něco, co sám nedělám, ale zde to opravdu jinak nejde. Jsou to totiž zásadní chyby, které se na českých vodách dějí.  A tím nás „defakto“ svaz nutí, abychom jezdili za kapry mimo jeho hospodářství.

Jsem naštvaný, protože právě proto jsme nuceni vyrážet za kapry do ciziny a to je velká škoda. Nebaví mě trávit řadu hodin v autě. Stejně tak mě ani neuspokojuje  neustále podstupovat rizika, která cestování skýtá. Rád bych  jezdil za kapry pouze na pár dní nebo i hodin a řídil se podle počasí a intuice. Prostě bych si kaprařinu užíval úplně jinak. Ono se řekne jet do ciziny na ryby. Je to ale o hodně složitější, než se na první pohled jeví. Mám za sebou již víc jak dvacet návštěv zahraničních revírů a s tím souvisejících desítky tisíc kilometrů strávených v autě. A opravdu se musím jenom smát, když někdo nezasvěcený do tohoto problému  mluví o lehkosti lovu na tamních lokalitách.

Podle toho, co slýchám, si většina lidí myslí, že v cizině se loví na panenských vodách, kde jsou kapři úplně hloupí a skočí na všechno, co jim kaprař předloží. Nevím, jaké zkušenosti mají ostatní kolegové jezdící na zahraniční výpravy, ale já ze svých poznatků vím, že ulovit zde velkého kapra není stejně, tak jako v Čechách, vůbec jednoduché.

 Náš lov se většinou odehrává na vodách, kde kaprařský boom proběhl již řadu let nazpět a kapři jsou vystavováni pořád novým a novým praktikám a návnadám z celé Evropy a tudíž jsou náležitě proškoleni. Ano, co hraje v prospěch je to, že je celkem jasné, že na vodě, kde lovíme  jsou velcí kapři zastoupeni ve větším množství než u nás. To je ale faktor, který podle mě nedělá z lokality lehkou nebo těžkou vodu. Podle mě se složitost vody určuje podle jiných kriterií.  Rozloha lokality, členitost dna, hloubkové propozice, množství vázek, celková navštěvovanost revírů, množství přirozené potravy a v neposlední řadě proškolenost kaprů.  

On právě  i výběr lokality není úplně jednoduchý. Jsou vody, které více fungují na jaře a jiné zase na podzim. A musím říci, že čím více znám přehrad, jezer, pískoven a řek je to složitější a složitější. Při posledních výpravách jsme „defakto“ ani nevěděli, kam vlastně jedeme. Podmínky ovlivňující úspěch lovu často hrají proti nám a kolikrát přijedu na lokalitu, kterou již znám a najednou mně něco říká, ,,tady to teď není dobrý“. Prostě to necítím nebo  jsou produktivní místa obsazena, často je velký průtok nebo zase málo vody. Prostě nikdy nejedeme na jistotu s tím, že bychom si řekli: ,,Jo, teď nachytáme ty dvacky a pojedeme domů“. A to mě na tom baví asi nejvíce. Osobně raději navštěvuji stále nová a nová místa, kde to nemám takzvaně okoukané. Na nových místech jsem vždy o hodně víc aktivní a doslova pořádám hon na kapry. Baví mě to o moc víc, než když ve vodě znám každý kámen a pouze čekám na záběr. A to je další fakt, který mě do ciziny táhne. Je zde  prostě víc vod na výběr, kde žijí velcí kapři. A je jasné, že když chci nějakého velikána ulovit, musí především ve vodě být. A to nám opět dnešní svazové vody nabídnout nemohou. Protože u nás i velký kapr nezná dne nebo hodiny, kdy mu někdo uřízne hlavu nebo ho prodá do malého soukromého rybníku. 

Vypadá to tak jako bych vás chtěl lákat k rybolovu v zahraničí a ono to možná tak i je. Myslím, že by se tam řada začínajících kaprařů  naučila mnoho užitečných věcí, které by s úspěchem  v budoucnu užívala třeba i u nás na svazovkách. Mnoho rybářů si teď asi říká: ,,No jo, jel bych to hned někam do ciziny zkusit, ale nemám na to peníze“.

Samozřejmě, že každá sranda něco stojí. Myslím však, že normálně vydělávající člověk by na jednu větší akci za rok, s možností chytit velkého kapra, určitě ušetřil. Vždyť hned nemusí jet až ke Španělsku dva tisíce kilometrů. Zejména italské produktivní revíry se nacházejí do tisíce kilometrů od našich hranic. A jediným nákladem navíc bude investice do benzínu a dálničních poplatků. Jinak jídlo, povolenka a další k životu potřebné věci stojí podobně jako u nás. 

Když se tedy na to podívám z této strany. Myslím, že právě mnoho škarohlídů, kteří zahraniční lov pomlouvají, mají spíš problém s tím, že se cesty za kapry z nějakého důvodu bojí. A svůj strach přemění v útok proti nám, v dnešní době už stovkám kaprařů, kteří pouze mají rádi jinou dimenzi kaprařiny, než se nabízí v menu českého rybářského svazu.

    Uf, to byla smršť myšlenek. Rád ale pojmenovávám věci správným jménem a v tuto chvíli mě láska ke kaprařině velela napsat těchto pár řádků.  V příštím článku se už raději ale  budu věnovat samotnému lovu, který jsem si letos na podzim náramně užil. V hlavě mám opět nezapomenutelně vryto několik příhod. Ať už pomyslím na září, kdy jsme s Vlastou navštívili krásnou přehradu nebo když se vrátím do Maďarska na závody Green hell, kde proběhly opravdu kaprařské emoce, ale nejčerstvější zážitek mám z poslední výpravy s mým taťkou na jednom úžasném písníku, který nám vydal mnoho svých pokladů. Jo jo, opět to byl podzim, na který jen tak nezapomenu a v některém z dalších čísel tohoto magazínu se s Vámi o tyto zážitky a radost z ulovených kaprů rád podělím.