Podzim se kvapem blíží a já vůbec nevím, jestli při tolika pracích, které mě ještě čekají na stavbě, vůbec stihnu odjet na ryby. Čeká mě ještě udělat příjezd k domu a fasádu. Příjezd zvládám udělat sám a s fasádou mi pomáhají kluci, se kterými chodíme společně na ryby. Je pár dní do odjezdu a já pořád ještě nemám čas si začít balit.
Dělám to na poslední chvíli a jen doufám, že mám všechno. Je středa po práci, dávám věci do auta a jedu za Luďou. Cesta je hrozná, a tak místo jedné hodiny jedu dvě. Kolem šesté večer máme všechny potřebné věci naložené, zadáváme do navigace místo určení a nabíráme směr Francie. Dlouho jsme se neviděli, a tak cesta při povídání pěkně utíká. Jediný menší problém mám v Německu, kde mě na dálnici zastavuje policie s podezřením na omamné látky.
Hodinu před svítáním jsme u svého cíle. Necháváme auto na menším parkovišti a jdeme se podívat k vodě. Je ještě celkem tma, ale přesto vidíme, že je voda odpuštěná. Víme ale, že je to tu normální, že tu na zimu odpouští většinu vodních děl. Jdeme si na chvíli lehnout, ale v plném autě se moc dobře spát nedá, a tak po hodině jsme znova na nohou a jedeme obhlédnout vodu. To, co vidíme, není vůbec dobré. Všude je vidět jen dno plné pařezů a voda nikde. U hráze potkáváme dva místní myslivce a od nich se dozvídáme, že se opravuje hráz a tu je lov zakázaný. V ten moment už přichází ty nejhorší myšlenky a pocity, které bych nikomu nepřál.
Přemýšlíme, co dál a kam vlastně pojedeme. Původně jsme měli jet zase do Maďarska, ale byly tam menší problémy, a tak jsme zvolili jinou zem a nové dobrodružství. V Maďarsku jsme měli už několik vod zmapovaných, tam jsme mohli kdykoliv přejet jinam. Tady jsme poprvé a vůbec nevíme, která voda je vhodná na tuto roční dobu a nemáme žádné informace. Voláme domů do Čech našemu kamarádovi a s ním konzultujeme danou situaci. Radí nám pár vod, o kterých má informace a které osobně navštívil.
Volíme asi 70hektarovou vodu, což znamená přejet dalších 400 km. Zadáváme adresu do navigace a vyrážíme na cestu, která nám ubíhá celkem rychle. Posledních 100 km si začínáme říkat, že je něco špatně – kolem nás se začínají objevovat hory a navigace nás vede pořád nahoru do kopců. Vždyť voda bývá většinou dole pod kopci, a nebo že by to bylo horské jezero? Naše obavy se naplnily a místo k naší vodě nás navigace přivedla k obrovskému chrámu v horách. Kontrolujeme navigaci a zjišťujeme, že jsme zadali sice správný název, ale jak je vidět, stejných je tady asi více. Naštěstí směr byl dobrý, a tak nám ještě zbývá 200 km na místo.
Konečně jsme na místě a začínáme hledat, kde koupíme povolenky. Ale ani tady nám štěstí moc nepřeje. První obchod nacházíme hned, ale povolenky už nemají, a nebo říkají, že už je neprodávají. Druhé místo nemůžeme dlouho najít, nakonec ani tam nám štěstí nepřeje. Luďa by jel nejraději domů, protože je na tom už psychycky vážně špatně. Pořád si říkáme, proč taková smůla musí potkávat jenom nás. Voláme do Čech a s kamarádem konzultujeme co dál. Domlouváme se, že do rána budeme spát u jezera a on nám pošle souřadnice na místní organizaci. Do rána je mínus pět a my spíme vedle auta na lehátku. Zima nám vůbec nevadí, protože jsme tak unavení, že ji ani nevnímáme.
Ráno jedeme na svaz, ale také tam po půlhodinovém rozhovoru zjišťujeme, že nám povolenku neprodají, protože je tam vůbec nemají. Ukazují nám všechno možné, kolik co stojí, kde se chytá atd., ale povolenku prostě ne. A tak nám zase kreslí plánek, kde dostaneme povolení k lovu. Po dvaceti kilometrech jsme na místě, kde konečně kupujeme povolenku v místním obchodě se smíšeným zbožím, a můžeme s klidem jet zpět k vodě a začít rybařit.
Jdeme se projít okolo vody a podívat se po vhodném místě. Od rána se ale počasí změnilo a začal foukat silný vítr, takže na vodě jsou docela velké vlny. Nakládáme věci na čluny a jedeme na naše místo, ale kousek od břehu mi přestává fungovat motor, a tak mě musí Luďa odtáhnout. Tábor máme během dvou hodin hotový a můžeme jet na vodu hledat místa. Při silném větru a spoustě trávy na dně není zrovna snadné najít vhodná místa. Začíná se pomalu stmívat a Luďa už zaváží pruty, ale já v mé části jezera nemůžu najít ta správná místa. Tma se blíží, proto to vzdávám a pruty dávám jen tak „na blind“. Máme toho plné zuby, a tak jdeme spát.
Po dvou hodinách spánku má Luďa záběr, sedá na loď a jede zdolávat první rybu. Jsem na břehu docela nervózní v očekávání, jaká bude ta první ryba. Po 15 minutách konečně přijíždí a má v podběráku krásně stavěného lysce. Po nafocení vracíme kapra vodě a jdeme opět spát. Do rána už se nic neděje. Během noci ustává vítr, ale začíná pršet. Po snídani na sebe bereme nepromokavé věci a jedeme na vodu doladit lovná místa. Ještě že máme kvalitní oblečení, které nás udržuje během těch deštivých dnů v suchu. Kolem osmé hodiny večer má Luďa na stejný prut další záběr, ale po příjezdu na místo je kapr bohužel pryč. Je to škoda, protože ryby nejsou vůbec aktivní a o každý záběr tu člověk musí bojovat. Situaci nám ztěžují také ptáci, raci a sumečci, kteří nám plení naše lovná místa. Kvůli těmto okolnostem musíme upravit způsob lovu. Boilie nastražené na dně sumečci a raci dokázali zničit, i když bylo tvrdé. A tak jsme museli používat způsob „na panáčka“ a plovoucí boilie, které se jim nedařilo zničit tak rychle. Nástrahu jsme pokládali do menších čistých ok s jílovým dnem a návnadu jsme rozhazovali pět až deset metrů od montáže.
Je ráno kolem páté hodiny. Budí mě zvuk příposlechu a já okamžitě sedám na loď a jedu si konečně zdolat prvního „frantíka“. Mám štěstí a hned moje první ryba má krásných 11 kg. Celý den fouká a prší, převážení prutů a hledání nových míst v tomto počasí je docela úmorná práce. Večer se pomalu blíží a my se schováváme do druhého bivaku, kde máme suché věci a který slouží jako jídelna. Děláme si dobrou večeři a pouštíme si film na DVD. Čekáme, co nám noc přinese. Po osmé hodině má Luďa opět záběr, ale když vyjíždí na vodu za silného větru do motoru se mu zamotává vlasec z jiné udice. I přes rychlé uvolnění je po příjezdu k místu už ryba pryč. Je to pro nás a hlavně pro Luďu hrozné zklamání. Je nás tu okolo jezera šest part a do té doby, než jsme přijeli, se tu chytila za posledních deset dní jediná ryba. A proto ztráta každé ryby hodně zamrzí. Není to zrovna jedna z jednoduchých vod, a tak najít ta pravá místa, správný typ montáže a vhodnou nástrahu je docela dřina. Luďa chytá na boilie Lake Wizard a plováky od Mainline, já na svoje vlastní a k tomu používáme plovoucí boilie od různých známých firem.
Ráno po snídani si děláme menší úpravy na montážích a návazcích a měníme místa, která nám zatím nepřinesla žádný záběr. K mé smůle se špatně fungujícím motorem se připojuje ještě echolot, který přestal fungovat. Nezbývá mi tedy nic jiného, než pokládat montáže podle vlastního citu oťukáváním dna kolem montáže. Plni očekávání, co nám přinese dnešní noc, si děláme legraci a tipujeme, kolik bude záběrů. Luďa dává nulu a já 1–3 a z toho jeden nad 15 kg. Čas trávíme vařením večeře, sledováním filmu a popíjením dobrého pití.
Je kolem deváté hodiny a Luďa má záběr. Swinger se mu dvakrát pohne směrem dolů, ale Luďa si není jistý, jestli to nejsou ptáci, kteří jsou na vodě. Chvíli čeká, ale už se nic neděje. Bavíme se o tom, jestli měl zaseknout, a nebo ne. Já bych to asi zkusil a buď by tam něco bylo, nebo ne. Po hodině mi pípne jeden z mých prutů, ale nic víc. Už se pomalu chystáme spát, když ten samý prut hlásí záběr. Swinger se pomalu zvedl a potom padal pomalu dolů. Jedu tedy na vodu, ale po příjezdu je ryba už zajetá v trávě. Opatrně proto beru za pletenku a zkouším ji uvolnit. Jakmile ryba cítí trochu odpor, zajíždí ještě hlouběji. K tomu fouká silný vítr, který mě žene pořád pryč od místa, kde je ryba zaklíněná. Všude kolem mě stoupají ze dna bubliny, jak se pomalu přes trávu snažím dostat ke kaprovi. Jde to ale čím dál tím hůř a na konci už musím použít hodně síly. Mám strach, že to montáž nevydrží.
Vtom cítím, jak něco povoluje a ve světle čelovky vidím, jak k hladině stoupá trs trávy velký jako půlka mého člunu. K mému údivu sleduji, jak z toho trsu vyčuhuje obrovská ocasní ploutev. Na nic nečekám a snažím se kapra dostat přes tu trávu do podběráku. Prut mám položený ve člunu, kolem sebe všude pletenku, a tak se modlím, aby se kapr nezbláznil a nevzal mě sebou. Napotřetí se mi ho daří dostat do podběráku a můžu si s úlevou oddechnout. Až na břehu, když toho krásného kapra, který má 95 cm a 16 kg, vidím ležet na podložce, mi dochází, jaké jsem měl štěstí. U dobrého pití a doutníku potom kapra ještě jednou „zdoláváme“.
Spaní nás přešlo, a tak si pouštíme další film. Asi hodinu nato mi jde na druhém prutu swinger do padáku a já po záseku opět mířím na vodu. Tentokrát je ryba volná, takže si konečně užívám souboj plný přetahování o každý metr. Jediný problém je v tom, že fouká silný vítr a mě to neustále tlačí k protilehlému břehu. Proto musím několikrát kapra opět vytáhnout na volnou vodu. Při jednom takovém manévru se mi zamotává podběrák do motoru zrovna ve chvíli, kdy se mi obrovská ryba pokládá vedle lodi. Pokouším se to uvolnit, ale bez úspěchu, a tak se rozhoduji kapra navést do toho zbytku podběráku, který mi zůstal volný. Když už si myslím, že to nezvládnu a o rybu přijdu, podběrák se jako zázrakem uvolňuje a kapr vklouzává do síťky.
Radostí jsem si musel zakřičet. S velkou úlevou si sedám do lodi a pomalu jedu zpět. Luďa je na břehu nervózní, čeká, co přivezu, a kouří jednu cigaretu za druhou. Jdeme kapra zvážit a já se radši nedívám na váhu a jen čekám, co mi Luďa řekne. Podlamují se mi nohy a křičím štěstím – konečně má krásných 100 cm a 20,2 kg. Dávám si drink na uklidněnou a volám domů do Čech. Ještě chvíli si povídáme a pak spíme až do rána.
Tato úspěšná noc nás příjemně naladila, proto doufáme v lepší zítřky a konečně snad i větší aktivitu kaprů. Místo toho jsme ale další dvě noci bez záběru a nálada nám klesá zpátky na bod mrazu. Náš pobyt tady se krátí, proto si pomalu dáváme do pořádku své věci. Máme už plné zuby všech těch masitých jídel, proto si děláme lívance s marmeládou a se smetánkem. Dlouhé chvíle si krátíme sledováním filmů a povídáním s ostatními rybáři. Každý den trávíme hodně času tím, že hledáme nějakou rybí aktivitu. Vidíme, jak pomalu ubývá okolních rybářů, až tu nakonec zůstáváme sami. Je před námi předposlední noc a my doufáme, že se něco změní a konečně přijdou zase záběry.
Tentokrát už nesedíme v našem hlavním stanu, ale jdeme si lehnout do spacáku a pouštíme si film. Venku je krásná, ale chladná noc, a tak se není čemu divit, že oba usínáme. Je něco po půlnoci, když se o naši pozornost hlásí záběr a Luďa jede na vodu. Zapaluju si cigaretu, koukám na vodu a modlím se, aby konečně už i Luďa chytil pěknou rybu. Jelikož se vrací poměrně brzo a ve tváři má smutný výraz, je mi jasné, že to nebude žádný obr. Krásný dlouhý lysec, ale váhově nic moc. I taková ryba však potěší, když člověk čeká na každý záběr. Je nám zima, a tak honem zpět do spacáků a klidným spánkem spíme až do rána.
Během dopoledne začínáme balit věci a jeden z bivaků. Všechno, co nutně nepotřebujeme, odvážíme do auta. Luďa se rozhoduje, že už nebude převážet, proto vaří oběd, a já si jedu zkontrolovat a vyměnit nástrahy. Po obědě ještě děláme menší úpravy tábora a u sledování filmu čekáme na to, co nám přinese poslední noc. Jelikož chceme ráno brzy vyrazit, jdeme kolem deváté hodiny spát s tím, že se necháme překvapit, jak dopadne poslední noc. Je kolem jedné hodiny v noci a Luďa jede na vodu zdolávat poslední rybu naší výpravy. Jedna cigareta, druhá… a já sleduju, jak čelovka jezdí sem a tam a říkám si, že se konečně štěstí usmálo i na mého kolegu. Podle výrazu v jeho obličeji je jasné, že se jedná o pěknou rybu. Má krásných 80 cm a 14,5 kg.
Ráno se hned pouštíme do balení a stěhování věcí k autu. Po dvou hodinách úmorné práce sedáme do auta a jedeme domů. Cestou se ještě zastavujeme v místním marketu a kupujeme si čerstvé pečivo na cestu. Pak už najíždíme na dálnici a hurá domů. Během pár hodin se slunné počasí mění na mrholení a pak až na pořádný déšť, který nás provází skoro celou cestu. Po jedenácti hodinách úmorné jízdy jsme u Ludi doma. Přenáším si věci do svého auta, loučím se a jedu ještě další hodinu a půl domů. Co říct na závěr?
Přes veškeré potíže, které nás během cesty a samotného lovu provázely, to dopadlo nad očekávání dobře. Že není jednoduché se sebrat a vyrazit do neznámé země chytat „ty velký ryby“, to víme všichni. Ale dobrodružství a zážitky, které tím člověk získá, jsou k nezaplacení.
Vaše komentáře k tomuto článku
Máte zkušenosti s tímto výrobkem? Podělte se s ostatními a poraďte nebo si nechte poradit.
V zájmu udržení informační hodnoty těchto stránek si provozovatelé vyhrazují právo vyřadit vulgární a reklamní příspěvky nebo příspěvky nesouvisející s obsahem této stránky.