Před sebou máme ještě šest dní lovu. Což nás naplňuje optimismem a zcela evidentně ani jeden nepřemýšlíme o tom, že bychom jeli domů. Cestou projíždíme neuvěřitelně krásnou kopcovitou krajinou. Ranní mlha nám však nechce vše ukázat a vršky kopců zahaluje do svého pláště. Stinné kouty, kam ještě nezasáhlo prodírající se slunce, jsou stále pokryty mrazivou jinovatkou. I krávy okolo cest se ne a ne rozhýbat. Podzim v nadmořských výškách okolo 1000 m n.m., ve Francii předává svoje žezlo zimě o dost rychleji než jsme očekávali. A nejspíše, nás kapraře, v tomto kraji zanedlouho vystřídají na nedalekých svazích Alp lyžaři. Teplota vody den ode dne klesá a zamrzlé kaluže lesních cest nám dávají najevo, že bude v tomto regionu pro letošek s kapry nenávratně konec. A tak, jako bychom to chtěli vše nějak uhnat, spěcháme k námi vytipované přehradě, kde chceme strávit následující dny lovu. Při mé průzkumné návštěvě před třemi dny, kdy jsem celou námi vybranou lokalitu objel, jsem vytipoval několik míst, kde bych chtěl chytat. V minulém týdnu byla ta nejlepší místa obsazena, ale skoro všichni rybáři měli právě v neděli odjíždět. Byli jsme velice zvědaví, jaké budou okolo vody panovat podmínky. Po nutné návštěvě supermarketu, kde jsme nakoupili pouze potřebné potraviny, jsme jeli k našemu cíli. Zatáčky cest, převýšení kopců a člun na střeše přetíženého auta nás poněkud brzdily, a tak jsme k našemu cíli dojeli až kolem poledne.
Konečně jsme na hrázi a sledujeme všechny kouty přehrady dalekohledem. Postupně ukazuji taťkovi, kde a kdo minulý týden lovil a konzultujeme, kde budeme lovit my. Po krátké diskuzi jsme se rozhodli, že půjdeme chytat do části přehrady, kde vůbec nikdo nelovil. Doufali jsme, že se zde kapři budou schovávat před silným rybářským tlakem. Podle slov místního kapraře, který na této přehradě nachytal již mnoho kaprů, je migrace ryb v podzimním období velice nevyzpytatelná a odhalit správný úsek a hloubku, kde se kapři krmí, není vůbec jednoduché. Měli jsme tedy jasno, musíme jít tam, kde se bude hloubka pohybovat od 6m až po 30m. Abychom měli co největší hloubkový rádius k dispozici. Vybrali jsme tedy místo uprostřed jednoho z ramen přímo v zazimovaném kempu. 
Při pohledu na břeh, který se kolem našeho místa nacházel, jsme tipovali, co by mohlo být pod vodou. Na levé straně od nás se nacházela na strmém vypuštěném břehu řada pařezů a do vody šla stará kamenitá cesta. Což představovalo velice zajímavé místo. Po pravé straně naopak byly dlouhé špice a vypadalo, že se dno bude svažovat pozvolně. Oba jsme tušili, že nalevo to bude lepší. Po vzájemné domluvě jsem přenechal levou stranu taťkovi a už jsem přemýšlel, jak vyzraji na kapry vpravo.
Po prozkoumání dna echolotem se naše předpoklady vyplnily. Taťka rozházel svoje bójky nedaleko od levého břehu pod pařezovým polem, kde byla hloubka od 10m po 14m a jeden prut vyvezl o něco dále pod starou cestu do hloubky 16m.
Já jsem to měl napravo o něco složitější. Hloubku okolo 15m jsem měl až 150m od břehu a tak jsem rozhodil svoje bójky nedaleko špic vedoucích do vody na hloubkách 6m, 8m, 10m a 12m. Opět jsme zabrali kolem sebe veliký prostor a naše krajní místa dělila vzdálenost minimálně 250m. S výběrem míst jsme byli spokojeni.
Při navazování prutů jsme udělali oproti lovu na předchozí přehradě pár změn v sestavě koncové montáže. Vzhledem k tomu, že dno bylo kamenité s četnými vázkami a škeblemi, vytvořili jsme montáže odolnější a pevnější. Místo florocarbonu na 9 kg jsme navázali florocarbon na 12 kg a u některých udic jsme florocarbon úplně odstranili a nahradili jej olověnou šňůrkou Heavy core nebo Score gold. Návazce jsme vytvořili taktéž odolnější z florocarbonu na 12 kg, Quick siluru a Kameleonu. Háčky jsme používali silné a to Heavy carp, Ssbp a Wide gape B.
Po vyvezení a večerní diskuzi jsme se rozhodli, že ráno vytvoříme jedno hojně nakrmené místo uprostřed našeho loviště na hloubce okolo 16m až 18m, které budeme pouze krmit a až ke konci na něm zkusíme lovit. Okolo zbylých vybraných míst jsme nakrmili přiměřeně tak, abychom upoutali kaprovu pozornost a na druhou stranu jej spoustou krmení neodradili. K večeru se obloha úplně vyjasnila a tisíce hvězd nad námi nás upozorňovali na nadcházející mrazivou noc. Oproti minulé přehradě jsme byli ještě o 100m n. m. výš a tak jsme se raději hned večer pořádně ustrojili a čekali, kam až klesne ručička teploměru.
Voda byla pěkně živá a tak nás první záběr, který na sebe nenechal dlouho čekat ani nepřekvapil. Pěkný tloušť však nenaplnil to, proč jsme zde. V noci následovali další tloušti a ráno přišel i lín. Připadali jsme si jako na plavačce. Nejhorší bylo, že přes noc a k ránu teplota vzduchu klesla na – 5°C a každá vycházka z bivaku, která neznamenala kapra, nebyla zrovna příjemná. Během noci jsme však v našem lovišti slyšeli párkrát pořádnou ránu od výskoku kapra. Tyto noční zvukové efekty prozrazující přítomnost aktivních kaprů nás v nitru lovecké duše uklidňovaly.
Pro nadcházející den jsme nic neměnili. Tak, jak jsme se večer domluvili, vytvořili jsme na hloubce před námi silně prokrmené místo. V krásném dopoledním slunci jsme si užívali pohodu a sušili všechny navlhlé věci z předchozích dní na přehradě, kde k nám sluneční paprsky přes kopce a mohutné stromy nedolehly.
Odpoledne se za námi přijel podívat francouzský kaprař a divil se, proč lovíme zrovna zde, když je většina nejlepších míst kolem přehrady volná. Nevěděli jsme, co mu na to máme říct a tak jsme se jen zeptali, jestli se v tomto prostoru může chytat? Frantík nás ujistil, že zde není problém. Jeho slova nás patřičně uklidnila. Oba jsme s taťkou totiž nevěděli, jestli je vstup do kempu vůbec povolen.
Bylo však vidět, že mu pořád vrtá hlavou, proč jsme zrovna zde. Jeho otázky, jestli jsme tady již něco ulovili a po kolikáté zde lovíme, dávali najevo jeho zvědavost. Když jsme mu řekli, že jsme na této přehradě poprvé a záběr ještě nebyl, sedl do auta a jel lovit do míst, která byla minulý týden pěkně přeplněna.
Začali jsme trochu pochybovat o výběru místa, ale vůbec jsme netušili, proč se místním rybářům tato část přehrady zdá být špatná. Vždyť takové hloubkové rozdíly, kamenité cesty a pařezové pole jsou pro kapra přímo stvořena!
Zanedlouho nám však rychlý záběr váhavé myšlenky přeťal a s prutem v ruce taťka utíkal ze strmého břehu k vodě, kde jsem již čekal s připraveným člunem. Po krásném boji byl v podběráku krátký silný lysec. Oba jsme se nestačili divit, když se ručička váhy zastavila na 16,8 kg. Z předchozí lokality jsme byli zvyklí na dlouhé šupináče a tady najednou takový bombarďák. V duchu si říkám: „Ten až bude mít devadesát pět, tak má jasných dvacet kilo“. Nestihli jsme si ani užít krásný pocit z první ulovené ryby a už jsem měl záběr na svém prutu. Po pěkném souboji na mě vedle dvou kuliček Grange CSL koukala z podběráku pěkná hlava dvanáctikilového lysce.
Já i taťka máme lysce o něco raději než šupináče a tak jsme měli velkou radost. „Hlavně, že se tady ryby nacházejí“, říká taťka a jede vyvést opět montáž s boiliesem Shelfish na desetimetrovou hloubku pod. Já opět navlékám nového Grange CSL a montáž také vyvážím na místo, kde přišel záběr. Oba dva kapři zabrali v hloubce mezi 8m a 10m.
Při večerním vínku máme velice dobrou náladu a těšíme se, co nám přinese následující noc.Počasí se úplně změnilo a jasné nebe vystřídal déšť, teplota vzduchu po celou noc zůstala nad nulou.
Ráno se budím brzy. Záběr za celou noc žádný, jdu za taťkou a ten konstatuje to samé, „ani píp“.
Včerejší záběry přišly na kombinované návazce z Florocarbonu s měkkou šňůrkou. Zbylé montáže proto předěláváme a vytváříme na všechny pruty podobné návazce. Mnohdy má právě návazec na svědomí úspěch a tak nenecháváme nic náhodě. Oba totiž chceme mít na prutu co nejrychleji dalšího krásného lysce.
Dopoledne uteklo jako voda a ryba žádná. ,,Jdeme to převést, ne“, zní moje otázka po lehkém obědě. Taťkovi se do toho moc nechtělo a tak nechal svoje nástrahy ještě ležet na dně. Já jsem se chopil prutů a při vytažení první montáže jsem pěkně koukal. Z dvou 22mm kuliček brusinky byly po 20 hod. ve vodě kuličky jak hrášky a celý návazec byl zamotaný a osekaný. „Asi tu je spousta raků,“ konstatuji. Než jsme stačili předělat všechny pruty, měl taťka krásný pomalý záběr, ale ryba mu padá. Vytahuje montáž, která byla položena v 16m a hle, háček je také zamotaný a boilies úplně rozsekaný od klepet raků. Po tomto poznání i taťka svoje pruty převezl.
Zanedlouho má opět záběr a vše končí úplně stejně jako předchozí akce. Postupem času zjišťujeme, že raci okupují místa v hloubce mezi 15m až 17m. V těchto hloubkách má taťka během odpoledne další záběry, ale kapry se mu většinou nedaří vytáhnout. Raci i přes nízkou teplotu vody jsou dost agresivní a doslova atakují boilies hned po vyvezení. Záběry chodí taťkovi z větších hloubek a tak jsem nucen svoje místa posunout dál. Vše tedy rychle měním a bójky rozprostírám na hloubkách 13m, 15m, 16m a 17m. Nejednou se mě takto rychlá změna místa osvědčila a tak jsem doufal, že i dnes přijde záběr brzy.
Mezi tím měl taťka další záběr, který již proměňuje a na podložce končí další pěkný lysec. Je nemožné jakou místní kapři mají kondici a i přes svoji mohutnou figuru bojují do poslední chvilky. V tomto případě nás tato divokost kaprů těšila o to víc. Měl jsem celou dobu zdolávání pěkně zaznamenanou na kameře. Můj cíl byl právě tyto autentické záběry natočit. Při návratu na břeh jsme byli s taťkou naprosto spokojení, taťka z krásného kapra a já se zaznamenaného souboje na pásce kamery. Po puštění kapra jedeme opět nakrmit společné místo na 17m. Na tomto místě jsme skrmili již 15 kg boilies a pár kilo nuget. Ještě jsme sem ovšem ani jednou nevyvezli svoji montáž. Chtěli jsme zde kapry zatím pouze krmit tak, aby si bez jakýchkoliv problémů mohli v klidu louskat naše boilies. O tom, že toto místo navštěvují, nás přesvědčili sami. Jejich natrávené zbytky krmení, které nám vždy ponechali na podložce, dávali jasně najevo jak jim naše boilies chutná. Již dlouho se nám nepodařilo dostat kapry do takovéto aktivity.
V zapadajícím slunci jsem se konečně i já dočkal prvního záběru po delší době. Montáž položená v 15m přemluvila dalšího krásného lysce. Boj s ním byl velice dlouhý a očekával jsem většího kapra, než jsem nakonec dostal do podběráku. Byl to však kapr „slunce“ , který měřil pouze 76cm a vážil 14,2kg.
Po tomto záběru vše utichlo a až do doby, než jsme šli spát, se nedělo vůbec nic.
Jenom vítr pořádně zesílil a začali se na nás tlačit těžké mraky ze severu. Noc byla doslova strašidelná. Vítr funěl a svojí sílou hnal mraky velkou rychlostí po obloze. Do toho všeho svítil měsíc jako tele a jeho zář protínající běžící mraky vytvářela na břehu neskutečné ornamenty. Z lesa za námi se ozývala divoká prasata a lišky. Vůbec jsme nemohli usnout. V okamžiku, když měl taťka záběr, jsme byli u jeho prutu rychleji, než si kapr vzal první metry z navijáku. I přes pěkné vlny sedáme do člunu a jedeme za rybou. Po nějaké době veslování taťka říká: ,,Už jsme nad ním, stůj.“ Kouknu kolem sebe a vidím bójku, která označovala místo záběru. Říkám: „Hele, on vůbec nikam neujel, to bude asi nějaký šmudla!“ Měl jsem ale plné ruce práce s veslováním, a tak jsem průběh lovu nijak nesledoval. Po chvilce zápolení, kdy taťka nenamotal na naviják ani metr a spíše neustále povoloval, tiše konstatuje: „Žádný šmudla to není.“ Kouknu ke břehu a s hrůzou zjišťuji, kam nás vítr a kapr zavezl. Rychle zapínám echolot a nestačím se divit. Pod námi je 28m hloubky a taťka nemá ani kousek z dvaceti pěti metrů šokáče na navijáku. Boj už byl neúnosně dlouhý. Ryba se držela neustále v hloubce a nejevila známky únavy. Oba jsme tušili velkého kapra.
Po dalších minutách boje se karta otočila v náš prospěch a najednou ryba začala stoupat k hladině. Oba jsme nedočkavě hleděli k místu, kde šňůra řezala vodu. „Hele, hele, už leze olověnka.“ Mohutný závar na hladině a opět několik vymotaných metrů z navijáku. „To snad není možný.“ Zanedlouho byl ale kapr v podběráku. Nedočkavě atakuji taťku otázkou: „Kolik má, kolik má?“ Při vyzvednutí kapra do lodě na nás nic oslňujícího nevykouklo. Sice pěkná ryba, ale váhu jsem odhadovali do 18 kg. Po zvážení jsme museli kaprovi vzdát čest, protože takhle bojovnou matku jsme ani jeden ještě nikdy nezažili. Po těchto akčních chvilkách se až do rána nedělo nic.
Při ranním focení nás noční kapr opět překvapil. V saku po něm zbila pěkně natrávená hrst boilies. „Ten si ale dával do nosu, asi bychom měli už zkusit to hodně nakrmené místo, co?“ Konstatuje taťka, při pouštění mohutného lysce zpět do čisté vody. Rozhodli jsme se tedy na toto místo vyvést každý po jednom prutu. Já nastražil All seasons brusinka a taťka nový Shellfish. Během dopoledne opět následovala série záběrů a nejvíce jich právě chodilo z místa, které jsme nechávali celou dobu v klidu a pouze jsme na něm krmili. Okolní hot poty, které v předchozích dnech produkovaly řadu záběrů, úplně ustaly, a když z nich přišel kapr, byl malý. Měli jsme tedy radost, že jsme si toto záložní místo vytvořili, jinak bychom asi seděli na břehu bez pořádného záběru.
Přes den na našem kontě přibyly další dvě krásné matky s váhou přes patnáct kilo a oba jsme nevěřili tomu, čeho jsme se stali součástí. Za celou dobu chytání jsme na této přehradě neulovili skoro žádného mlíčáka. Jikrnačky prostě popadl žrací afekt. Tento stav nastává pouze párkrát za rok. Trefit se zrovna do tohoto období je spíše náhoda, než nějaká plánovaná záminka. Takovou rybačku s tak pěknými kapry jsme si ani v těch nejlepších myšlenkách nepředstavovali. Možná nás jen v koutku myšlenek trochu trápilo to, že jsme na prut nedostali rybu přes dvacet kilo. Ale to bychom si už přáli až moc. Nemyslíte?
Další den v podvečer jsem se jel podívat do opačné části přehrady, abych zjistil, jestli i tam jsou kapři aktivní. Rybáři, kteří zde lovili, ale tolik ryb jako my neměli. Sice nachytali pár kaprů, ale největší z nich měl 12 kg, i přesto však byli spokojeni. Já jsem jim řekl, že my také skoro nic a po chvilce jsme se rozloučili. Měl jsem takovou radost, že jsem se cestou stavil ve vinném sklepě a koupil na oslavu něco dobrého. Čekala nás poslední noc před odjezdem. Oba jsme byli spokojeni a dlouho do noci jsme si povídali o tom, co jsme za těch čtrnáct dní prožili. Myslím, že už jsme se i tak trochu těšili domů.
Ráno ještě taťka vytáhl jednu krasavici a po roztátí jinovatky jsme začali vše pomalu balit. Oba jsme si libovali v tom, že nás při balení provází slunce.
V odpoledních hodinách bylo vše v autě, a tak trochu smutně jsme zabouchli kufr, rozloučili jsme se s krásnou vodou, sedli do auta a jeli směr mlha déšť a sychravo……
S pozdravem Jaromír Kratěna ml.
Vaše komentáře k tomuto článku
Máte zkušenosti s tímto výrobkem? Podělte se s ostatními a poraďte nebo si nechte poradit.
V zájmu udržení informační hodnoty těchto stránek si provozovatelé vyhrazují právo vyřadit vulgární a reklamní příspěvky nebo příspěvky nesouvisející s obsahem této stránky.