články

Již několik let se snažím vyrážet alespoň na dvě čtrnáctidenní výpravy ročně za francouzskými kapry. Ne jinak tomu bylo i letošní jaro, kdy jsme společně s  týmovým kolegou Leošem Mlejnkem vyrazili na jedno nádherné jezero, kterých se po celé Francii nachází nespočet. Leoš toto jezero již v minulosti jednou navštívil a bylo to v době, kdy bylo z velké části upuštěné, což je samozřejmě obrovské plus, když kaprař ví, jak to před ním ve vodě vypadá, jaké má dno strukturu a jaké překážky, v podobě uhnilých pařezů, zatopených křovisek či obrovských balvanů, které mohou kaprům napomoci zbavit se našich montáží. Při přípravě na tuto výpravu jsme prochatovali spousty hodin, kdy jsme se předem s Leošem domlouvali, jakou taktiku na místní kapry vytasíme, abychom jich co nejvíce dostali z vody na podložky a hlavně do prázdných paměťových karet v našich fotoaparátech. Kvalitní boilies z kuchyně Sportcarpu prověřené několika sezónami, kdy vždy perfektně fungovalo, jsme s sebou měli opravdu dostatek, k tomu nějaké to kilo pelet a samozřejmě jsme nezapomněli také na partykl.

To vše nám ale tentokrát bylo k ničemu. Po příjezdu k jezeru, kdy v celé Evropě panovala třicetistupňová vedra, zde rtuť teploměru vystoupala na pouhých šestnáct stupňů a teplota vody měla dokonce jen jedenáct stupňů. V podzimních měsících, kdy se kapři snaží nabrat nějaké ty kalorie na přežití zimy, by to nebyl žádný problém, ale v tuto chvíli prostě kapři, díky chladné vodě, vykazovali jen minimální aktivitu a to ještě tím, že bez jakéhokoliv pohybu, stáli zaparkovaní v mělkých partiích jezera mezi zatopenými vrbičkami, zhruba osmset metrů od našeho lovného místa, kde byl jak na potvoru zákaz rybolovu. Chodili jsme se s Leošem na ty krasavce tak třikrát denně dívat, občas jsme mezi ně zkusili hodit pár kuliček boiliesu nebo pelet, ale kapři nechtěli ani měkké pečivo, plovoucí na vodní hladině. Voda v jezeře byla křišťálově průzračná a tak jsme mohli sledovat druhý i další den, jak naše krmení zůstává bez povšimnutí ležet na dně tak, jak jsme ho tam vhodili. Po šesti dnech bez záběru od jakékoliv ryby, kdy teplota vody klesla ještě o dva stupně a ani okolní rybáři na tom nebyli lépe, jsme se s Leošem rozhodli jezero opustit. Od místních rybářů jsme zjistili, že s jezery v okruhu sto kilometrů to vypadá na chlup stejně, proto jsme dali přednost řece, o které jsme byli přesvědčeni, že na ní kapry nachytáme a ukojíme tak své touhy po tom krásném pocitu ze zdolávání kapra, který zná snad každý rybář. Celou cestu z jezera k řece jsme s Leošem diskutovali, co vlastně bylo tou příčinou našeho nezdaru, zda jsme něco nedělali špatně my, to by ale přece chytal někdo kolem nás. Ne,ne, na sto procent za to mohlo bláznivé počasí. Na řece jsme si opravdu zachytali, našli jsme si krásné místo, kde jsme strávili zbytek naší kaprařské dovolené a podařilo se nám zdolat tak čtyřicet kaprů, nejtěžší ovšem vážil pouhých třináct kilogramů. Po celý zbytek dovolené jsem přemýšlel, jak se na toto jezero vrátit a zdolat tak nějakého z těch krasavců, co se nám ukazovali celou první polovinu výpravy a také s kým pojedu. Leoš má svého stálého parťáka a na podzimní výpravu už zase jedou spolu. Oba jsou spíše řekaři, takže svou rybářskou výpravu budou směřovat na řeku, snad jen kdyby řeka měla zvýšené průtoky vody díky dlouho trvajícím dešťům, museli by skončit na některém z jezer. Po příjezdu z Francie jsem se ihned začal shánět po parťákovi, který by byl ochotný opustit na čtrnáct dní svou rodinu a trmácet se se mnou takovou dálku. Během jednoho dne jsem obvolal pár svých kaprařských přátel, mezi které patří i Ondra Kubena. Když jsem mu ve zkratce povyprávěl o tom, co jsem zažil na tomto jezeře a jaké kapry jsem na vlastní oči viděl, oznámil mi, že na této vodě již také chytal, a že má s jezerem nevyřízené účty a proto moc rád pojede.Tím byl stejně zapálený kolega pro francouzské kapry na světě. Nezbývalo, než abychom se sešli, samozřejmě nejlépe u vody, kdy jsme při společném rybolovu měli dost času předat si své zkušenosti z tohoto jezera a tím pádem se zase o něco lépe připravili na tuto společnou výpravu za kapřími velikány. Datum odjezdu byl určen na 28.srpna a více se na něčem domlouvat nebylo třeba, neboť já a ani Ondra nejedeme na kapry poprvé. Boilies na tuto výpravu si bereme každý zvlášť a já se tentokrát rozhodl pro letošní novinku, a to Lake Wizard o průměru 24 mm a k tomuto boiliesu speciálně vyvinutý práškový a tekutý dip, samozřejmě vždy fungující Monster Crab a Anglickou Brusinku, vše z výrobny Sportcarpu. S montážemi na tuto výpravu jsem si velkou hlavu nedělal, budu používat ty, které se mi osvědčily již v minulosti a jsem s nimi naprosto spokojen, jako jsou například tyto tři sestavy. Obr.č 1 - tato montáž se skládá z háčku Ashima c 415 vel.č.4, návazcové šňůrky Sufix Kameleon o nosnosti 11,4 kg, z bočního závěsu na olova Fox, olověnky od firmy Ace na 20,4 kg a šokový návazec v podobě vlasce Sufix Specialist o průměru 0,50 mm.

Druhá montáž (obr.č.2) se skládá z háčku Fox series 2xS-vel 4., návazcové šňůrky Fox Coretex na 12 kg, bočního závěsu na olovo Fox, olověné šňůrky Sufix Heavy Core na 12 kg a šokové šňůry Sufix Matrix Pro o průměru 0,30 mm na 18,2 kg. Třetí montáž (obr.č.3) se skládá z háčku Fox SSC-vel 5, návazcové šňůrky Kryston Quick Silver na 11,4 kg, bočního závěsu na olovo Fox, olověnky od firmy Ace na 20,4 kg a šokové šňůry Sufix Matrix na 18,2 kg.

A jak s Ondrou na této výpravě dopadneme, co vše zažijeme při našem cestování Francií a zda se nám podaří přelstít nějakého toho místního kapra, a tím samozřejmě myslím kapra větší váhové kategorie, to se určitě dozvíte v některém z dalších čísel tohoto časopisu.
Za Sportcarp tým Miroslav Babor.