Sportcarp Sportcarp
Sportcarp
Informace
 
Sociální sítě




 
Sportcarp
 

Malé a střední řeky

V následujícím několikadílném povídání, se pokusím rozebrat různé taktiky chytání kaprů, v závislosti na odlišných typech vod. Trochu honosně jsem to souhrnně nazval „Strategie lovu“, protože mě zkrátka žádný lepší název nenapadl. Nechci však předkládat jen další seznam návodů „jak na to“. Ani si nedělám nárok na jakoukoli absolutní pravdu nebo na schopnost vše objektivně popsat. To ostatně ani nejde, protože rybaření a kapraření především, je sportem pro individualisty, kde každý má (a nebo by alespoň měl mít), svou vlastní cestu. Spíš se chci pokusit nastínit určitý způsob uvažování nad jednotlivými lovnými situacemi a popsat taktiky, které byly pro mne a pro mé rybářské kolegy úspěšné. Abych nezůstal pouze u suché teorie, do každé kapitoly jsem také vložil rybářské příběhy, které se nějak vztahují k danému tématu. Snad budou mé zkušenosti a poznatky pro někoho inspirací, při nalézání a zdokonalování vlastních rybářských „strategií“.

 
 
 
 
Část první – Malé a střední řeky
 
Chytání kaprů na menších řekách je jednou z nejkrásnějších disciplín sportovního rybaření. Na naší zamilované říčce či řece sice pravděpodobně nikdy nechytneme tak velké ryby, jaké se vyskytují v rozlehlých jezerech a přehradách. Avšak i na řece můžeme ulovit svoji „životní rybu“. Mnohdy je to díky intenzivnímu a blízkému kontaktu s rybou při zdolávání daleko větší dobrodružství, než při chytání na vyvážku, kdy po záběru musíme veslovat 300 m, než se s kaprem dostaneme do plného kontaktu.. 
 
Třeba když nám „pod nohama“ zabere silný říční šupináč a rázem vymotá desítky metrů vlasce z cívky. Uhání po proudu a my za ním musíme utíkat po břehu, protože jinak zajede za zatáčku a my ho nenávratně ztratíme. Přelézáme přes stromy, prodíráme se kopřivami, při tom přehazujme podběrák a zároveň se snažíme být s rybou neustále v kontaktu. Při podebrání křičíme bez zábran náš vítězný pokřik. Nemusíme se obávat, že se nás někdo uslyší a vysměje se nám. Jsme totiž sami, s „naší“ rybou, uprostřed přírody...
 
Myslím, že každý rybář-řekař, už něco podobného zažil. Trendy moderní kaprařiny kvůli „honbě za kilogramy“ chytání na menších řekách spíše opomíjí a to je možná škoda. Hlavně kvůli mladým adeptům kaprařiny, kteří často rovnýma nohama skočí do těžkotonážního typu lovu kaprů na velkých revírech, jako by to byla jediná možná cesta. Romantika i adrenalinové zážitky, které lze při chytání na řekách prožít, opravdu stojí za to.
 
 
 
 
 
Stejně jako při jakémkoli jiném způsobu rybaření, je lokalizace ryb, v našem případě kaprů, základním klíčem k úspěchu. Co nám to bude platné, když budeme mít ve vodě tu nejdokonalejší nástrahu, když se s ní „nepotká“ žádný šupináč. Na menších řekách máme v tomhle velkou výhodu, protože nalézt ryby, je podstatně snazší, než na velkých vodách. Tam se mohou kapři pohybovat úplně mimo dosažitelnost našich udic. S tímto problémem se musíme potýkat například na dolním Labi, kde se kapři často zdržují v plavební dráze uprostřed proudu, kde jsou prakticky nechytatelní. Na menších řekách je velkou nevýhodou na straně kaprů, že nemají prakticky žádné klidové zóny, kam by nedosáhly rybářské udice. V obdobích maximální aktivity, zejména pak před třením, kdy kapři intenzivně hledají potravu, stačí šikovně rozmístit nástrahy po celé šířce toku a kapři se s nimi dříve či později na své pouti za potravou musí „potkat“. Bohužel a nebo spíše bohudík, to většinu sezóny zdaleka není tak jednoduché. Jak jsou kapři neustále vystaveni rybářskému tlaku, jsou velice ostražití a stávají se velmi těžko ulovitelnými. Znalost místních podmínek a chování ryb je pak velmi důležitá. 
 
O „klasických“ místech přirozeného výskytu již bylo napsáno mnoho. Jsou to potopené stromy, zlomy ve dně, jámy, větve a keře převislé nad hladinu, hlavní říční proud atd. Kapři jsou velmi plašší a milují jakékoli anomálie a schovávačky.   Na stále stejném místě je však vždy nenajdeme. Mají své cesty, po kterých se často s neuvěřitelnou pravidelností pohybují.   Určitě každý rybář, který často chytá na řekách, se setkal s tím, že mu záběry přicházely v určitou hodinu. Někdy by se podle kaprů dali nařizovat hodinky. Pokud takové znalosti máme, je na nás, jestli je dokážeme využít. Já se snažím, abych během „hodiny H“ dělal ve vodě co možná nejmenší rozruch. Proto jen minimálně dokrmuji a pokud možno nepřehazuji, dokud nepřijde onen kýžený záběr.
 
Abych byl upřímný, co se týče lokalizace kaprů v závislosti na ročním období, nejsem si jistý, že by bylo nějaké dané pravidlo. Například to, že na zimu jsou kapři „zaparkování“ v hluboké vodě přímo nad jezem, považuji spíše za pověru. Může to sice být pravda, ale také vůbec nemusí. Zvláště když je nadjezí zanesené bahnem. 
Jedním specifikem na řekách je, že během letního období, kdy je ve vodě nedostatek kyslíku, kapři často vytahují do horních partií, pod jezy.  
 
Chování kaprů na našich řekách však většinou není ovlivňováno pouze přirozenými přírodními faktory. Více než cokoli jiného, má na chování kaprů zásadní vliv rybářský tlak.
 
Někdy v první polovině 80-tých let, jsem jako malý kluk s mým dědou, vášnivým kaprařem, občas jezdil chytat na jednu menší říčku, či spíše mlýnský náhon. Můj děda byl jinak zvyklý chytat převážně na rybnících, na těžko a hlavně na hrách. Byl v tom na svou dobu celkem úspěšný a na svém kontě měl i několik velkých kaprů. Byl to takový můj rybářský učitel. Mě ale tenkrát dlouhé čekání na záběr moc nebavilo a tak mě občas vzal na tuhle titěrnou říčku. Místní organizace sem pravidelně vysazovala slušné kapry, bylo tu krásně a dokud se násaďáci nevychytali, brali celkem spolehlivě. Děda i ostatní rybáři chytali i zde stejně staticky, jako na rybníku. Obsadili nejhezčí a největší tůně a čekali na záběr. Navíc měli zvláštní tendenci určité „stádnosti“. Místo, aby se rozprostřeli po celém úseku říčky, většinou si sedali blízko k sobě. Snad s pocitem, že „kde je hodně rybářů, tam asi berou“. Nebudu teď tvrdit, že z rybářské intuice jsem zvolil jinou taktiku. Spíše z  přirozené  dětské neposednosti, jsem se svým proutkem vyrazil na obhlídku řeky. Pamatuji se, jak jsem se rozklepal, když jsem v jednom úseku, který nebyl příliš oblíbený, nečekaně objevil velké černé hejno kaprů. V klidu tam relaxovali, stranou zájmu všech rybářů. Kousek od břehu se ze dna vyvalovaly skvrny kalu a tak jsem nahodil... a - byl tam! Po chvíli přetahování jsem měl na břehu krásného 3,5 kg kapříka, největšího, jakého jsem do té doby chytil. S nadšením jsem s ním upaloval za dědou, kterého jsem donutil se na toto místo přestěhovat. Ale poté, co děda rozbalil svou výbavu a nahodil obě udice s těžkými koncovými olovy, po kaprech nebyla ani památka. Druhý den jsme vyrazili k říčce znovu. Místo, kde jsem chytil kapra, bylo obležené rybáři, protože můj úlovek samozřejmě nezůstal utajen. Vydal jsem se na obhlídku a jaké bylo mé překvapení, když jsem „je“ zase našel. Opět stranou zájmu, v klidném úseku bez rybářů.   Tenkrát to byly jedny z mých nejhezčích prázdnin. Každý den jsem pak jezdil na kole k řece a „stopoval“ kapry. Postupně jsem si na ně vytvořil „téměř“ dokonalou taktiku. Zjistil jsem, že když jsem mezi ně nahodil se silnějším vlascem a klasickou nástrahu, jakou bylo v té době kolínko, houska, brambora atd., buď jsem kapry poplašil anebo prostě nástrahu ignorovali. Už to nebylo tak lehké, jako napoprvé. Nakonec jsem začal chytat s malinkým splávkem a s 18-kou vlascem, na které jsem měl navázaný k této síle vlasce nezvykle velký kaprák. Za nástrahu jsem používal těsto ze šrotu, kterým jsem obalil celý háček. Vypadalo to dost nevyváženě. Koule těsta byla větší než splávek. Hloubku jsem měl vždy nastavenou tak, aby háček ležel na dně, jinak by se splávek potopil. Celou sestavu jsem musel velmi lehce nahazovat, spíš ji jen spouštět pod nohy ke kořenům, protože šrot byl velmi měkký a špatně držel na háčku. Jinak bych ho ale neprosekl. Kapři byli na velká sousta šrotu zvyklí, protože ostatní rybáři ho v té době používali jen do krmítek a tak ho přijímali s mnohem větší důvěrou, než kolínka nebo housku. Když jsem neměl do cca 10-ti minut záběr, šel jsem dál. Při tom všem jsem se musel chovat velmi opatrně, schovával jsem se za stromÿ a dokonce jsem někdy splávek pozoroval i vleže, protože jsem chytal velmi nablízko a kapři byli na jakýkoli pohyb na břehu velmi citliví. Tato moje, dnes již dávno překonaná taktika, byla tehdy mnohem úspěšnější, než klasický statický přístup. Byly to nádherné lovy. Dokonce jsem zapřáhl i několik větších kaprů, kteří zde zázrakem zbyli z vysazování z minulých let. Sice mi to skoro pokaždé nakonec utrhli, ale alespoň jsem je měl na prutě!! Když se mi jednou podařilo zdolat 63cm šupináče, byl jsem v sedmém nebi. Jen mě dnes mrzí, že jsem tehdy prakticky všechny kapry odnesl domů. Byla ale taková doba a tak se to teď vše kapříkům snažím vynahradit.J
  
Podobného chování kaprů jsme si během posledních let všimli s mým parťákem Láďou Volákem na našich výpravách na horní Labe. Čím více rybářů v daném úseku chytá, tím méně je záběrů. I když chytáme spolu, sedáme si alespoň 100 m od sebe, abychom náš vlastní rybářský tlak co nejvíce „naředili“.
I tak se kapři nejčastěji ukazují cca 50m nad námi a pod námi, v místech, kde nikdo nechytá. Přestože máme záběry, chování kaprů ve vodě přímo před námi není úplně stejné, jako v místech, kde není nahozena žádná udice a je tam absolutní klid.
 
Častěji, než aby to byla náhoda, se stává, že chvíli po nahození máme záběr, mnohdy od větší, zkušené ryby. Je to „efekt momentu překvapení“
Věřím, že na řekách se silným rybářským tlakem, mnohdy kapry najdeme právě tam, kde nejsou rybáři. Proto se na delších výpravách vyplatí nezůstávat staticky na jednom místě, ale po jednom čí více dnech se stěhovat a držet tak s kapry krok.
 
Prezentace
 
Prezentace neboli předložení, je způsob, jakým předkládáme kaprovy naši nástrahu.   Pro úspěch naší rybářské snahy je to klíčová oblast, minimálně stejně důležitá, jako samotná nástraha. Nemluvím zde však jen o koncové udici. Součástí naší prezentace je vše, co je pod vodou, včetně kmenového vlasce. Kromě období maximální žravosti, kdy kapři ztrácí svou obezřetnost, nemáme kapra šanci chytit jinak, než že ho nějak překvapíme. Kapři, kteří jsou vystaveni silnému rybářskému tlaku, jsou v momentě, kdy zaregistrují něco podezřelého, prakticky nechytatelní. Mohou to být například naše kmenové vlasce, natažené v proudu nebo naše příliš nápadné chování na břehu. Proto dřív než kapr pojme jakékoli podezření, už musí mít naši nástrahu uvnitř tlamy.
 
Největším nepřítelem prezentace na řece je proud. Stalo se módou, překonávat ho pruty nasměrovanými k obloze, aby bylo pod vodou co nejméně vlasce, na který proud působí. Někteří rybáři si tento způsob nastražení oblíbili tak, že ho používají dokonce i na stojačkách. Má ale jedno velké úskalí. Tam kde se takhle chytá dlouhodobě a často, se kapři naučí svou postranní čárou velmi dobře vnímat vlasec směřující pod úhlem k montáži. Netvrdím, že by se tak nedal chytit žádný kapr, ale šance na velké opatrné ryby se výrazně zmenšují. Na menších řekách naštěstí není proud tak velký a můžeme zde chytat se špičkami směrem k hladině. Přesto je optimální, doplnit sestavu ještě zadním olovem, které spustíme po vlasci směrem k montáži a „přišpendlíme“ vše ke dnu. Sice tím o něco zmenšíme citlivost celé sestavy, ale nepoplašit kapra kmenovým vlascem je důležitější. Na řekách, jako je horní Labe, kde už je proud tak silný, že je použití zadního olova problematické, existuje také jeden způsob, jak připravit pro kapry dokonalou past. Je jím chytání podél vlastního břehu. Zde musím uvést, že tuto taktiku jsem odkoukal od Ládi. Nahazování pod protější břeh, je jedno z mnoha vžitých rybářských „klišé“, jehož smysl je velice diskutabilní. Láďa začal chytat po proudu, pod vlastním břehem a přineslo mu to výrazné zlepšení, hlavně co se velikosti ryb týče. Navíc tento způsob umožňuje i použití zadního olova, takže je téměř dokonalý. Nějaké slabiny ale má. V případě dvou lovících tak může efektivně chytat pouze ten, kdo sedí po proudu. Z praxe jsme také vypozorovali, že při zdolávání kaprů zaseknutých rovnoběžně s proudem dochází častěji k vyříznutí háčku. Má to asi něco společného s mechanikou koncové montáže a s otáčením háčku v kapří tlamě při nadzvednutí olova. Nejjistěji „sedí“ kapři zaseknutí kolmo na proud. Možná, že když je udice nahozena kolmo na proud nebo mírně proti proudu, dojde při nadzvednutí olova k jeho posunu vlivem proudu, což napomůže k lepšímu otočení a zaseknutí háčku v kapří tlamě. Oproti tomu, když kapr nasaje nástrahu s montáží nahozenou téměř rovnoběžně s proudem, musí nadzvednout olovo vlastní silou a je pro něj jednodušší se háčku zbavit. Samozřejmě to není pevně dané pravidlo.
 
 
 
Koncová udice
 
Většinou se držím pravidla, „čím menší voda, tím jemnější koncová udice“. Mám pocit, že čím méně vodního prostoru ryby mají, tím jsou citlivější na vyvážení a jemnost koncové udice. Při volbě materiálů hraje svou roli také velikost lovených ryb a množství vázek a dalšího potenciálního nebezpečí při zdolávání. Kmenový vlasec používám 12-15lb Berkley Big Game. Olova velikosti 100 až 200 gramů, podle aktuální síly proudu. Tam kde nehrozí časté zaseknutí olova mezi kameny, upřednostňuji in-line olova. Vzhledem k tomu, že návazec s háčkem je u in-line zátěží připojen obratlíkem v ose těžiště, má tento typ olova prokazatelně lepší samozasekávací vlastnosti. Tam, kde uváznutí olova hrozí, například pokud chytáme poblíž kamenných zdí, upřednostňuji boční přívěs. Pokud olovo uvázne,vytrhne se ze závěsky a my díky tomu nepřijdeme o rybu.
Foto „návazce“
Foto „bižuterie“
Materiál pro koncový návazec je otázkou vlastních preferencí. Někteří rybáři nemohou dopustit na měkké šňůrky, jako je Silkworm, jiní by přísahali na tuhé návazce z fluorkarbonu. Já používám prakticky všechny typy návazců a mé oblíbené materiály na řeky jsou zobrazeny na fotografii. Začínajícím kaprařům bych jako univerzální návazec doporučil kombinovanou šňůrku Sufix Stealth Skin – 12lb. Je dostatečně oděruvzdorná a zároveň poddajná, vnější vrstva se snadno odstraňuje a umožňuje několik variant použití. Díky tuhé svlékací vrstvě se tento návazec méně zamotává při nahazování. Háčky používám na řekách spíše menší, velikost 10 až 4. Je dobré mít v krabičce několik typů a velikostí, abychom byli schopni zareagovat na aktuální situaci, například když nám padají ryby nebo když nemůžeme udělat záběr, přestože se kapři na našem místě vyskytují.
 
Bylo to poslední dubnový týden, kdy jsem s Láďou vyrazil na týdenní výpravu na kapry do jednoho, tehdy zapomenutého koutu horního Labe. Jak to tak v jarním období bývá, byl velký průtok a abychom udrželi nástrahy na místě, museli jsme používat olova o váze min. 200g. I když kapři celkem brali, po třech dnech se nám stále nedařilo chytit žádného velkého. Byli jsme si však jistí, že ve vodě před námi jsou...   Pokusil jsem se tedy maximálně zjemnit koncovou udici. Navázal jsem miniaturní háček Ashima C-310, vel.č.6. Spolu s 200- gramovým olovem vypadala celá sestava opravdu nevyváženě a měl jsem pochybnosti, jestli olovo po záběru nevyrazí kaprovy háček z tlamy.   Ještě ten den odpoledne jsem vytáhl nádherného velkého šupináče, opravdového bojovníka, kterého jsem tahal snad 20 minut. Druhý den za svítání jsem  během krátké chvíle vytáhl dva desetikilové kapry, pravděpodobně z jednoho hejna. Toho druhého  jsem přitáhl i s několikametrovou kládou, do které se zamotal během zdolávání. Zdálo se mi neuvěřitelné, že si o ni kapr malý háček nevyrazil.  Nechci zde tvrdit, že tyto kapry jsem chytil jen díky zmenšení velikosti háčků. Možná to byla náhoda, souhra okolností. Každopádně ale tahle výprava  velmi zvýšila mou důvěru v malé háčky.
(A také po návratu  naplno zaměstnala mou manželku a naši pračku, protože po celou dobu pršelo a já nakonec měl vše tak obalené blátem, že jsem spal ve spacáku v holinkách…)
 Ale bylo to krásné. I o tom je kaprařina!
 
 
Návnada 
 
Optimální návnadou i nástrahou pro lov kaprů na řekách je boilies. Zejména malé řeky nabízejí skvělou příležitost pro dlouhodobé předkrmování. Máme totiž jistotu, že kapři nám nikam „neuplavou“. Pokud budeme krmit pravidelně, budou se s naší návnadou znovu a znovu setkávat a postupně ji mohou zařadit na svůj jídelníček jako součást přirozené potravy. Optimální je boilies s obsahem rybích mouček. Je nejblíže přirozené potravě říčních kaprů, kterou z velké části tvoří různí živočichové, jako jsou škeble, šnečci, patentky apod.   Kapří strava je rozmanitá a kvalitní a pokud chceme aby naše boilies dlouhodobě přijímali, není dobré vsadit na navoněné bonbónky, kterými je většina komerčně vyráběných „hotovek“ . Na hladových „kaprodromech možná fungují, chytání na řece je ale o něčem úplně jiném.Čím déle   chceme vnadit, tím lepší je omezit množství esencí a různých umělých chemických atraktorů. Pokud už nějakou esenci používáme, začal bych spíše s nějakou rybí nebo masovou vůní. Méně ji atakuje bílá ryba, i když se tomu nikdy úplně nevyhneme. Záleží také na historii vody. Pokud se na vaší řece na rybí esence chytá hodně, možná se vyplatí udělat změnu a zkusit nějakou ovocnou nebo sladkou příchuť.
Velikost boilí musíme zvolit s ohledem na typ revíru a roční dobu. Zlatou střední cestou je velikost 18mm, avšak pokud je na revíru hodně tloušťů a menších kaprů, můžeme mít problém. Potom je lepší zvolit větší průměr.  
 
Před několika lety jsme se s mým kamarádem a výborným kaprařem Zdeňkem Havlíčkem rozhodli, že vyzkoušíme dlouhodobě předkrmovat boiliesem na Berounce přímo v Plzni. Protože jsme chtěli vnadit alespoň 14 dní, sestavili jsme ekonomicky méně náročnou směs, jejímž hlavním atraktorem bylo 30% rybích mouček. Drahé ptačí zoby a mléčné proteiny, které ve směsích používáme na krátkodobé výpravy, jsme nahradili levnějšími komponenty. Jedinými tekutými složkami, které jsme použili, bylo 5ml esence Monster Crab a 2 ml sladidla, na 10 vajec. Pro velké množství tloušťů na Berounce, jsme udělali koule velikosti 22-30mm. Byli jsme docela zvědaví, jak bude tato naše nástraha fungovat, protože jsme byli zvyklí používat mnohem sofistikovanější směsi i kombinace tekutých atraktorů. Spoléhali jsme se ale na relativní „naivnost“ kaprů z Berounky, protože v tomto úseku se na boilies chytalo jen minimálně. Dva týdny před zahájením sezóny, které bylo tehdy 16. června, jsme chodili obden vnadit zhruba 2 kg boilies.   Den zahájení jsme vynechali, avšak další den jsem už byli u vody i s pruty. Oba jsme se této chvíle nemohli dočkat. Sotva jsme však nahodili, připlula parta alkoholem notně posilněných rádoby vodáků a jedna kánoe se samozřejmě cvakla přímo na našem místě. To ale nebylo všechno! Poté co se jim snažili jejich dva kolegové neohrabaně podat !pomocnou ruku“, převrátili se taky. Při tom všem dělali obrovský randál, smáli se a halekali, přímo nad našimi nahozenými udicemi. „A máme po rybách a to jsme se na to tak těšili“ , konstatoval Zdeněk a mě nezbylo než přitakat. „Snad se to do tmy uklidní“, začali jsme se utěšovat. Naši mírně depresivní diskusi však náhle přerušil zvuk mého hlásiče a poté, co jsem se nevěřícně ujistil, že nemám do vlasce zamotaného vodáka, jsem ke svému údivu začal zdolávat našeho prvního kapra. Musel to vzít přímo uprostřed vodácké vřavy. Měl sice jen něco přes 60cm, udělal nám však velkou radost, protože jsme teď měli jistotu, že naše krmná kampaň zafungovala. Během několika následujících dnů jsme si báječně zachytali. Kapři sice nebyli žádní obři, největší měli jen kolem 7kg. Byli ale krásně černí a bojovní, jak se na říční kapry patří. Naše úspěšné lovy však neunikly pozornosti ostatních rybářů a po pár dnech už jsme neměli šanci se na naše místo dostat. Zajímavé bylo, že kapři opravdu selektivně přijímali naše boilies. Stalo se mi, že na „našem“ místě i v jeho okolí sedělo několik rybářů s feedrem i klasických „krmítkářů“. Zatímco oni byli buď bez záběru nebo sem tam vytáhli cejna či tlouště, já měl několik záběrů od kaprů. Čekal bych, že na jejich jemné udice s krmítkem a s nastraženými červy nebo kukuřičkou, bude záběrů od kaprů víc, ale nebylo to tak. Kapři selektivně „vyzobávali“ jen naše boilies, kterým se krmili už několik týdnů.
 
 
 
Co se týče použití všeobecně oblíbeného partiklu, jako je kukuřice, pšenice, konopí atd., musíme být velmi opatrní. Problém není v tom, že by je kapři neměli rádi, opak je pravdou. Naše řeky však oplývají velkým množstvím bílé ryby a malých kaprů. Pokud budeme ve velkém krmit partiklem, pravděpodobně budeme mít hodně záběrů. Náš vysněný velký kapr se však možná k naší nástraze ani nepropracuje. Navíc ruch způsobený častým zdoláváním menších ryb na našem místě, může velké zkušené ryby vyplašit.
Přesto jsou situace, kdy lze partikl zahrnout do naší krmné strategie. Například když najedeme na nové místo, kde chceme strávit lovem několik dní, můžeme první den zakrmit několika litry partiklové směsi. Nalákáme tím menší ryby, které tu vytvoří ruch, jenž zatraktivní naše místo. Tato taktika se však spíše používá na velkých vodních plochách, kde potřebujeme udělat vše pro to, aby kapři našli naše krmné místo.
 
Mezi způsob vnadění patří také použití PVA materiálů. Rád chytám zejména s PVA punčochou, naplněnou pstruhovými peletami, protože pak mám prakticky jistotu, že se koncová udice nezamotá při náhozu. Zejména v noci, kdy nekontrolujeme dopad montáže na hladinu, nám to dodá potřebnou jistotu. Na řekách, kde je velké množství tloušťů, pro které jsou pstruhové pelety doslova magnetem, používám punčochu jen v noci, kdy je jejich aktivita menší. Ve dne používám PVA šňůrku nebo pásku. Udice se s ní také méně motá a navíc je to výrazně levnější. Pokud je naše boilies hodně vysušené, můžeme na PVA šňůrku nastražit půlky, ze kterých se budou lépe uvolňovat atraktory.
 
K vnadění se dá využít také krmítka, které má své opodstatnění zejména při zimních lovech. Tehdy jsme rádi, že vůbec uděláme nějaký záběr. Během hlavní sezóny to však optimální cesta pro lov velkých kaprů není, protože krmítková směs je absolutní magnet pro bílé ryby. Pokud chceme mít hodně záběrů a dobře si zachytat, je krmítko namístě. Potom je ale efektivnější zvolit feeder nebo plavačku.  
  
 
Nástraha
 
Jako nástrahu na kapry používám samozřejmě také boilies. Na řekách moc neexperimentuji a používám boilies přímo „ z pytlíku“, naprosto stejné jako to, se kterým vnadím. Jedinou alternativou k jedné kuličce potápivého boilies, je takzvaný „double“ neboli nastražení dvou kuliček najednou. Dříve jsem měl období, kdy jsem v dobách bez záběrů zkoušel i na řece různé atraktorky v podobě hotového boilies.   Sice mi to nějaké extra záběry přineslo, avšak všechno ryby malých a středních rozměrů a proto už na řekách od těchto experimentů upouštím. Použití pop-upů na řece nemám prakticky vyzkoušené, protože jsem k tomuto způsobu prezentace nástrahy v proudu nenašel důvěru. Na rybaření mám velmi málo času a tak když jsem u vody, snažím se sázet na jistotu. Ani přátelé a kolegové kapraři, které znám, pop-upy na řece nepoužívají. Možná je to ale chyba a v budoucnu ještě jejich čas přijde. Kdo ví…
 
 
 
 
Technické vybavení
 
Pro chytání na menších řekách nebudeme potřebovat žádné ultra drahé vybavení. Není zde nutné nahazovat extrémně daleko ani lovit v složitých podmínkách. Bude nám stačit jakákoli dělička od 2,0 do 3,0 lb, osazená alespoň středně velkým kaprovým navijákem. Pokud se budeme věnovat lovu kaprů dlouhodobě, určitě se později rozhodneme pro nákup špičkového vybavení. Pro začátek ale nutné rozhodně není. Kapři stejně neví, jestli chytáme na teleskop po dědovi nebo na děličku za patnáct tisíc. Co je však velmi důležité, je, abychom byli co možná nejvíce mobilní. Jednak často nebudeme moci chytat poblíž auta a také se mnohokrát budeme muset stěhovat za rybami. Proto místo bivaku používám deštník a veškerou další výbavu omezuji na nutné minimum. I tak je toho „minima“ stále víc než dost a do budoucna mě také čeká další „redukční dieta“ vybavení.
 
Pár slov nakonec
 
Z výše uvedených poznatků a příběhů by mohl někdo nabýt dojmu, že chytání kaprů na malých a středních řekách je snadné. Je to ale spíše naopak. Kapři z našich malých řek jsou extrémně ostražití a je jich málo. V posledních dvou letech jsem zažil konkrétně na Berounce několik lovů, kdy se mi nepodařilo udělat ani záběr, i když se kapři na mém místě ukazovali. 
Sám na svého vysněného životního kapra z malé řeky stále ještě čekám.Cesta k jeho ulovení není vůbec snadná. O to víc si ho ale budu vážit, až to jednou přijde!
 
Mnoho krásných rybářských zážitků a respekt k přírodě i k sobě navzájem,
přeje všem rybářům do sezóny 2007
Michal Homolka
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Sportcarp
 
 
 
Ztráta hesla Registrace
 
 
Nejprodávanější produkty

Sportcarp boilies 4NUT Plum Jam 5 kg

Sportcarp boilies 4NUT Plum Jam 5 kg
Vaše cena 999,-
Obvyklá cena 1 575,-
 
Skladem
 

P-Line vlasec Floroclear Clear 1000 m

P-Line vlasec Floroclear Clear 1000 m
Vaše cena od 619,-
Po přihlášení od 589,-
 
V nabídce více variant
 

Sportcarp vlasec Signum

Sportcarp vlasec Signum
Vaše cena 379,-
Po přihlášení 360,-
 
V nabídce více variant
 

Sportcarp plovoucí boilies Reflex

Sportcarp plovoucí boilies Reflex
Vaše cena 149,-
Po přihlášení 142,-
 
V nabídce více variant
 

Sportcarp booster 250ml

Sportcarp booster 250ml
Vaše cena 99,-
Po přihlášení 95,-
 
V nabídce více variant
 

Carp Whisperer háčky Curve

Carp Whisperer háčky Curve
Vaše cena 170,-
Obvyklá cena 179,-
 
V nabídce více variant
 

Sportcarp keramický hrnek Logo Mug

Sportcarp keramický hrnek Logo Mug
Vaše cena 249,-
Po přihlášení 237,-
 
Skladem
 

Fortis polarizační brýle Overwraps Brown

Fortis polarizační brýle Overwraps Brown
Vaše cena 1 499,-
Po přihlášení 1 499,-
 
Skladem
 

TFG přístřešek Force 8 Rapid Day Shelter

TFG přístřešek Force 8 Rapid Day Shelter
Vaše cena 2 599,-
Po přihlášení 2 469,-
 
Skladem
 

Sportcarp pelety Mulberry & Garlic

Sportcarp pelety Mulberry & Garlic
Vaše cena od 329,-
Po přihlášení od 313,-
 
V nabídce více variant
 
 
Sportcarp TV
 
 
EET

Podle zá​kona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.