články

Té noci se již nic mimořádného nestalo,až na dva záběry od cejnů, kteří se v tomto jezeře vyskytují v dosti početných hejnech a dosahují úctyhodných rozměrů. Z těchto důvodů, je zapotřebí používat boilies větších rozměrů, pořádně tvrdé,čehož docílíme pozvolným sušením.Takto upravené koule se stávají pro menší rybí populaci nezajímavé, alespoň do té doby, kdy opět nasáknou vodu a změknou. Probudili jsme se do krásně slunečného dne a ještě před ranní kávou jsme se rozhodli, že nejprve přehodíme všechny pruty po noci.Jaké bylo moje překvapení, když Míra bez sebemenších problémů stáhnul všechny čtyři pruty a já zůstal se třemi viset zhruba pět metrů od břehu. Po prozkoumání tohoto místa z lodě jsem zjistil,že metr pod hladinou se košatí doširoka rozrostlá vrbička, které jsem si minulý den nevšiml a musel být zázrak, že jsem nočního kapra vůbec zdárně zdolal. Jenomže v ten moment bylo všechno špatně a místo voňavé ranní kávy nastalo stěhování mého bivaku s veškerým cirkusem, co k tomu patří. Zhruba po dvou hodinách, za velké pomoci mého parťáka, bylo mé bydlení hotovo a zbývalo jen přemístit pruty. V tu chvíli bylo na světě překvapení číslo dvě, když jsem se pokoušel zapíchnout mé krásné metr dlouhé vidle, na které jsem byl patřičně pyšný, ovšem jen do chvíle, kdy jsem zjistil, že pod centimetrovým nánosem písku je krásná žulová skála a můj stojan na čtyři pruty zůstal doma. 

Najít v této skále osm puklin, a ještě aby pasovaly pro rozmístění čtyř prutů, byl skoro nadlidský výkon. Nicméně, zhruba po čtyřech vzteklých hodinách, za pomoci gumové paličky, kterou vozím na zatloukání kolíků k bivaku, bylo dílo dokonáno. Konečně jsem si mohl nahodit pruty a ve dvě hodiny odpoledne si dát tu voňavou ranní kávu. Toho dne jsme neudělali žádný záběr a nebylo se čemu divit, vždyť po celý den to na našem lovném místě, připomínalo spíše těžbu v kamenolomu. Již v noci se výrazně změnilo počasí a samozřejmě k horšímu, obloha byla zatažená, foukal docela silný vítr a do toho asi v hodinových intervalech pršelo, no prostě paráda. Toto počasí nás provázelo skoro celých čtrnáct dní, což nebylo nikterak příjemné pro nás, ale ukázalo se, že bylo skvělé pro místní kapry. Od tohoto nového dne jsme totiž dělali každý zhruba šest až osm záběrů za den, které přicházely, jak na pruty nahozené blízko od břehu, tak na pruty, které byly nahozeny zhruba ve stometrové vzdálenosti. Kapři byli prostě při chuti na celém našem lovném místě a tak nezbývalo, než je udržet před námi co nejdéle.Toto se nám dařilo pravidelným dokrmováním, zhruba sedmi kilogramy boiliesu denně, patnácti kilogramy vařeného partiklu nadipovaného melasou a dvěmi kily tygřího ořechu. Já i můj parťák jsme vždy nastražili na dva pruty Královský Ananas z dílny Sportcarp a na zbývající dva pruty Scopex Játra od firmy Nash. Náš výběr boiliesu se ukázal naprosto skvělý a fungoval po celých čtrnáct dní naší výpravy. Pak už šlo vše jak na běžícím pásu.
Nahodit, zaseknout kapra, zdolat kapra, odháčkovat, zvážit, vyfotografovat, pustit kapra zpět do svého živlu a tak stále dokola, jen ti kapři byli pokaždé jiní s váhami od osmi do osmnácti kilogramů.Takovou kaprařinu jsem si přál zažít alespoň jednou za život  a na této výpravě se mi to opravdu splnilo. Nebýt toho, že jsem musel jednou za dva dny do dvacet kilometrů vzdáleného městečka na nákup čerstvého pečiva a nějakých těch francouzských dobrot v podobě vína a sýrů, nehnul bych se od prutů ani na minutu.Nastaly i takové okamžiky, kdy můj kolega například prováděl nezbytnou hygienu, já zdolával svého kapra a jakoby naschvál do toho přišel záběr na jeho prut.

To pak s holením v ruce, obličejem pokrytým pěnou utíkal ke svým prutům, aby zbytečně nepromarnil ani jediný záběr.Vždyť to mohl být zrovna ten nejkrásnější kapr z celého jezera. Jindy jsem zase já s kalhotami na půl žerdi běžel z nedalekého lesíku za zvukem svého Delkimu. No, prostě žádná nuda.

Jen snad pomyšlení na to, že dny, vyhrazené na naši jarní výpravu, se pomalu chýlily ke konci, nám dělaly trochu vrásky na čele, neboť čím více záběrů bylo, tím rychleji ubíhal čas a blížil se čas našeho odjezdu zpět do tvrdé reality všedních dnů. A tak se i stalo, že nadešel čas našeho odjezdu z tak pohádkového místa, jakým je toto jezero, na kterém jsem během tří let strávil dohromady třiačtyřicet nádherných dnů a nocí. Nezbylo tedy nic, než vše poctivě zabalit a vyrazit na dlouhou cestu k domovu. Cestou jsme společně s parťákem probírali celou naši výpravu a již tehdy jsme si slíbili, že toto jezero po tak zdařilém rybolovu, musíme na podzim navštívit znovu. Ale o tom zas v nějakém z dalších čísel tohoto časopisu.