Říká se, do třetice všeho nejhoršího a nebo nejlepšího? V mém případě ale musím s potěšením přiznat, že jde o slovíčko nejlepšího.
Potřetí? Ano, potřetí jsem navštívil stejné francouzské jezero, které se nachází v nádherné, chráněné přírodní rezervaci Morvan. Poprvé to bylo v roce 2006, společně s Vlastou Vápeníkem, kterému jsem vděčný, že mě na tuto výpravu přibral, dále Mírou Kratěnou a Láďou Volákem, kterým zase můžu poděkovat, že mě nechali nahlédnout do tajů jejich techniky lovu velkých kaprů. Podruhé to bylo v roce 2007 kdy jsem toto jezero navštívil společně s Láďou Volákem. Obě tyto výpravy mohu a nebo dokonce musím zařadit mezi výpravy zdařilé. Obě výpravy proběhly v podzimních měsících, kdy skoro všechna francouzská jezera bývají z velké části upuštěna. I když jsme na obou výpravách nachytali spoustu krásných kaprů, což jste mohli nakonec vidět na fotografiích z některých minulých článků, už tehdy jsem si pohrával s myšlenkou, navštívit toto krásné jezero v některém z jarních měsíců.Na fotografiích našich francouzských kolegů jsem mohl vidět, jak toto jezero vypadá, když je po okraj naplněno a koruny stromů dosahují někde až pět metrů nad vodní hladinu, no prostě paráda.
Při našich podzimních výpravách jsem si nemohl nepovšimnout, jak se za našimi zády po ustupující vodě, vytvářejí krásné zelené pruhy nové vegetace s občas tyčící se vrbou, o čemž jsem byl přesvědčen, že to budou ta správná místa pro jarní rybolov.V zimních měsících, kdy jsem zvažoval, kde opravdu uskutečním svou letošní první výpravu za kapry, a zvažování to nebylo vůbec jednoduché, zvítězilo toto jezero a hned z několika důvodů. V úvodu mého článku se zmiňuji o skutečnosti, že se jezero nachází v chráněné přírodní rezervaci, ale to nemá nic společného s naší takzvanou CHKO, které máme například na Ústeckém úseku Labe.Na tomto jezeře má právo nás kontrolovat stráž Národního parku, vodní stráž a samozřejmě policie. Všechny tyto složky jsou opravdoví profesionálové a perfektně znají svou práci a přitom se nám nikdy nestalo, aby nastal nějaký problém s tím, že máme u této vody zaparkované auto, postavený bivak, že si na plynovém vařiči vaříme kávu nebo nějaké to jídlo a dokonce není problém v hrnci na otevřeném ohni pro kapry uvařit třeba partykl.
Toto si v naší tak zvané CHKO nedovedu představit ani ve snu. Natož chytat na čtyři pruty a ještě 24hodin denně a hlavně z těchto důvodů padla volba na toto francouzské jezero.I když musíme urazit nemálo kilometrů a po příjezdu si zakoupit povolenku, i přesto mám v úmyslu i nadále navštěvovat tato pro nás tak vzdálená jezera, neboť má kaprařina není jen honba za kapřími velikány, ale je to také relax a odpočinek po shonu, který nám naše tak uspěchaná doba přináší a pokud se alespoň trochu náš rybářský řád nezmění, budu, já a mně podobní, nucen naše kvalitní krmení vozit kapřím cizincům.
Nyní konečně k samotné výpravě. Datum odjezdu padl na neděli jedenáctého května, kdy jsem předpokládal, že teplota vody bude natolik vysoká, aby kapři vykazovali tu správnou aktivitu při hledání potravy, ale ne tak vysoká, abychom kapry zastihli při jejich milostném dovádění. Po předchozích výpravách jsme měli v krmení a v boilesu s mým novým kolegou pro tuto výpravu jasno. Za pomoci Davida Vápeníka jsme pro naší jarní výpravu postavili směs na bázi rybích mouček, speciálních ptačích zobů a dalších speciálně vyvinutých ingrediencí. S kolegou Mírou jsme se rozhodli pro dva druhy boilesu a to Královský Ananas z dílny Sportcarpu a Scopex Játra od firmy Nash a to 35 kg od každého druhu o průměru 20 mm, pro udržení kaprů na krmném místě jsme dále přibalili 100 kg partiklu v podobě kukuřice, řepky, konopí, pšenice a 20 kg perfektně připraveného Tygřího Ořechu. Přípravy i samotné nakládání naší nezbytné bagáže proběhlo bez sebemenších problémů hlavně proto, že jsme oba z jednoho města, což vše hodně zjednodušuje. V sobotu odpoledne bylo vše hotovo a do našeho odjezdu zbývalo jen 12 hodin. Máme jít spát? To přeci nejde a proto si čas do odjezdu krátíme vázáním několika montáží, které se na této vodě již dobře osvědčily a samozřejmě debatujeme o tom, co nás vlastně čeká a nemine.
Nakonec jdeme přeci jen trochu usnout, abychom tu dlouhou cestu co nejlépe a ve zdraví zvládli. Ráno vyrážíme přesně v 5.00 hodin směr hraniční přechod Vojtanov, dále zhruba 600 kilometrů přes Německo směr Francie. Cesta ubíhala poměrně bez problémů a po čtyřech krátkých přestávkách, jen abychom se protáhli a něco malého pojedli, jsme v 19.00 hodin byli na místě. V tuto jarní dobu jezero vypadalo opravdu nádherně, ale jen na první pohled. Bylo vody plné k prasknutí, což zúžilo výběr lovných míst na minimum a místa, která připadala v úvahu byla obsazena místními rybáři, neboť den před naším příjezdem začal ve Francii lov dravců. Místo, které jsem měl vytipované z loňského roku, bylo pasé a tak jsme se vydali do druhé noční zóny, vzdálené zhruba tři kilometry a i zde to vypadalo na chlup stejně. Pomalu se nad jezerem začala rozprostírat tma a mně se chtělo opravdu brečet. Po krátké, zmatené debatě s kolegou jsme se rozhodli, že ještě jednou zkusíme objet jezero a pak už se kdekoli uložíme k spánku. Zhruba po čtyřech kilometrech jsme z malého háječku u jezera potkali odjíždět dvě auta s německými kolegy.V tu chvíli nám svitla nová naděje. Okamžitě jsme na toto místo zajeli a už v úplné tmě jsme usoudili, že to místo nevypadá vůbec špatně a i proto, že nebylo žádné další místo na výběr, bylo rozhodnuto. Zůstáváme zde. Skoro z posledních sil a za svitu čelovek jsme vybalili jeden bivak, lehátka a spacáky, pojedli něco málo jídla z domova, dopili poslední dva hrnky kávy z dvoulitrové termosky a asi o půlnoci, zcela vyčerpáni po perném dnu, jsme konečně ulehli do lehátek natěšeni, co nám ukáže ráno. A ráno opravdu ukázalo. S radostí můžeme konstatovat, že jsme obsadili snad to nejkrásnější místo na tomto jezeře a ještě v noční zóně. Urychleně nafukujeme člun, připevňujeme sondu echolotu a už vyrážím, sondovat dno před námi. Dno se pozvolna svažovalo a ve vzdálenosti asi 100 – 120 metrů od břehu se táhla zhruba 300 metrů dlouhá lavice, která padala z 8 na 12 metrů. Na tuto lavici jsem rozmístil tři bojky tak, že jsme zabírali prostor dvou fotbalových hřišť a přitom jsme dalším lovícím kolegům nemohli ani v nejmenším vadit. Po řádném zakrmení lovného místa jsme se teprve začali věnovat stavbě našeho tábora a rozmístění našich osmi prutů po břehu. Se stavbou tábora jsme si dali záležet, vždyť to bude naše zázemí pro dalších čtrnáct dní. Když jsme byli konečně se vším hotovi a i montáže byly na svých místech, slunce začalo pomalu zapadat za obzor a nám nezbývalo, než se nasoukat do spacáků, abychom nabrali nové síly na další den. Zhruba po dvou hodinách našeho spánku, začal kvílet Mírův hlásič, což nás oba doslova katapultovalo z lehátek a po pěti minutách byl na podložce, krásný desetikiláč, v tu chvíli se ozval můj Delkim a za dalších deset minut mi Míra podebral krasavce o hmotnosti 12,5 kg.
Tak to byla první noc naší výpravy a co se dělo dál? To se dovíte v dalším čísle tohoto časopisu.
Za Sportcarp tým Miroslav Babor.
Vaše komentáře k tomuto článku
Máte zkušenosti s tímto výrobkem? Podělte se s ostatními a poraďte nebo si nechte poradit.
V zájmu udržení informační hodnoty těchto stránek si provozovatelé vyhrazují právo vyřadit vulgární a reklamní příspěvky nebo příspěvky nesouvisející s obsahem této stránky.