články

Moje rybářská a lovecká duše ale nakonec vyhrála nad prací a různými dalšími povinnostmi a dala mozku impulz, že se bez vody, kaprů a přírody prostě žít nedá.

Během několika okamžiků, kdy mé podvědomí opustily kšefty, stavba a další šílené věci, bez kterých by se naši předci určitě obešli, mně hlavou bleskla zajímavá myšlenka, jak bych mohl k vodě přece jenom vypadnout a ulovit nějaké kapří krasavce, po kterých mně již bylo smutno. Ani jsem nepomýšlel na nějaké obry. Prostě jsem chtěl mít jenom záběr a po delší době zažít opět nějakou tu rybářskou akci. Plán zněl jasně, budu podnikat pouze krátké výpady za kapry na lokality, které dobře znám, abych nemusel ztrácet čas zkoumáním nových míst. Vše do sebe krásně zapadalo a navíc jsem mohl v mém rybářském plánu dobře využít i zálibu číslo dvě a tou je motorka. Do ,,tank vaku,, není problém naložit i několik kilogramů boilies a velice rychle se dostat k vodě připravit místo k lovu.
Ten večer, při vymýšlení těchto akcí jsem nemohl rozrušením ani usnout. Dokonce i moje přítelkyně poznala, že se mojí loveckou hlavou honí myšlenky, které souvisejí s kapry.
Moje první volba padla na řeku Labe, kterou v určitých úsecích doslova miluji. Divte se nebo ne, jedná se o úseky, kde žijí kapři maximálně do 13 kg. Protože jsem neměl v úmyslu lovit větší trofejní ryby, mohl jsem tato stará známá místa, na kterých začala a moje kaprařská vášeň, bez problémů navštívit.
Jednoho ještě vlahého nedělního odpoledne jsem tedy sbalil 1 kg Boilies Enzymatik tuňák, 1 kg mého oblíbeného GLA Fish, pytlík Method mixu spice a vyrazil jsem na 100 km dlouhou motorkářsko-kaprařskou vyjížďku.
Pocit volnosti a uspokojení nedovedu ani popsat. Cesta utekla asi tak dvakrát rychleji, než kdybych jel autem a už jsem stál na, po zimě se rychle probouzejícím, břehu řeky. Vody teklo o dost více než za normálního stavu a tak jsem byl nucen okukovat místa v blízkosti břehu za keři. Jako bych tam už ty krasavce viděl. Nakonec jsem zvolil místo, na kterém jsem nikdy v minulosti nelovil, ale řeka se neustále mění a tak mě toto neznámé místo potichu říkalo: „tady nahoď, tady to může být zajímavé“.
Namíchal jsem tedy Method mix, do kterého jsem zakomponoval dvě kila již zmiňovaného boilies a vše jsem postupně vyházel do vody.

Poté jsem si sedl na studený břeh a sledoval hladinu, na které se sem tam udělalo kolečko od malých ryb. Byl jsem naprosto spokojený. Kolem vody nebyl nikde ani človíček a i já jsem splynul s přírodou a stal se její součástí. Řidítka moji motorky si vyhlédl místní vrabec a usadil se na ně. Jakoby mi chtěl naznačit, že jsem v jeho teritoriu a můj stroj si proto přivlastňuje. Připadal jsem si tam opravdu jako na návštěvě a podle toho se i choval. To by si měl uvědomit každý, kdo k vodě přijede. My lidé tam v žádném případě nejsme pány. 

Čas plynul jako zvýšený průtok v řece a tma pomalu začínala střídat světlo. Chtě nechtě jsem musel z těchto „ duševních lázní“ odjet. Bylo mně však jasné, že do té doby, než zde budu sedět u nahozených prutů nebudu na nic jiného myslet. Pondělí se vleklo hrozně pomalu a na mém pracovním výkonu bylo zřetelně poznat, že jedu na půl mozku. Moje druhá polovina myšlení koumala, jestli mám vše, co k vodě na jednu noc potřebuji. Dokonce jsem si pořídil i novou mini kaprařskou krabičku. Do ní jsem dal pouze to nejpotřebnější tak, abych nemusel tahat všechny věci, jako při dlouhodobých výletech za kapry.
Celou kaprařskou bižuterii jsem zredukoval na minimum. Od ACE jsem si vzal již hotové montáže s klipem, dále pak háčky Ashima C-887 vel. 4 a 6 a Wide Gape X vel 4 a 6, pár zarážek, návazcovou šňůrku ACE Camo – core, jehlu, PVA, extra těžké plastické olovo Sportcarp a několik 140 gramových olov.
Toto všechno by se mně vešlo do kapsy od kalhot a toho jsem chtěl docílit. Hlavně žádné zbytečnosti.
Ani nevím, kolik bylo hodin, ale prostě nastal čas odjezdu z firmy a hurá k připravenému místu. Po příjezdu jsem si oddechl, bylo volné a kolem panoval stejný klid, jako když jsem ho večer před tím opouštěl. V koutku duše jsem doufal, že moje zakrmení kapry upoutalo a na místo se během následujících hodin vrátí. Přemýšlel jsem jestli mám ještě jednou zakrmit i Metod mixem, ale nakonec jsem se rozhodl, že ne. Nechtěl jsem v žádném případě přilákat do bezprostřední blízkosti nástrahy malé ryby a hlavně tlouště a jeseny, kteří v tomto období žerou ve velkém stylu. Do prostoru jsem tedy pouze rozhodil několik Boilies GLA Fish, Enzymatiku tuňák a velice atraktivní hotovky od Mainline GLM Plum.

Vytvořil jsem jednoduché montáže, pod háček jsem našil boilies. Na jeden prut pouze jednu kuličku GLA a na druhý dvě koule Enzymatik a GLM Plum. Následně jsem ještě vytvořil PVA přívěs s pěti kuličkami a poprvé letos nahodil.

Jeden prut jsem zhoupl pod nohy a druhý nához směřoval podél břehu asi tak padesát metrů od mého stanoviště. Pruty jsem položil do vidliček a zapnul Delkimy, které mě svým přivítacím tonem naladili na správnou akční notu. Doufal jsem, že je neslyším dnes naposledy.

Jediným faktorem, který mě vše znepříjemňoval, byl silný vítr, jenž měl večer ještě přibrat na intenzitě. Nechtěl jsem se však nechat rozptylovat a tak jsem „zatím“ vítr ignoroval. 

Během hodiny jsem měl několik záběrů, vše to však byli tloušti a jeseni a tak jsem byl tak trochu rozladěn. Ne snad, že by mě vadily jiné druhy ryb než jsou kapři, ale s každým nechtěným záběrem jsem musel znovu nahodit a místo se tak neustále plašilo.
Záběr od kapra přišel skoro až za tmy. Mohutná jízda, tah proti proudu, táhlé rány hlavou nasvědčovaly o ulovení větší ryby. Najednou však vlasec povolil a já táhl ke břehu pouze olovo s kouskem šňůrky. Prostě to ten darebák o něco uřízl. „To je tedy pěkný začátek“, pomyslel jsem si a znovu rychle nahodil.
Další záběr od kapra skončil kdesi v potopeném stromě nedaleko břehu a tak už kapři vedli 2:0. V tu dobu byla pořádná tma a vítr podle předpovědi opravdu pořádně zesílil. Váhal jsem, jestli mám na místě zůstat nebo vše sbalit a jít spát na louku. Již několikrát jsem zažil padající topoly a musím říci, že to není zrovna příjemný pocit. Jen co jsem to všechno domyslel, přišel zatím nejsilnější poryv větru, který tak 200 m proti proudu zlomil statný strom v půli a ten se za pořádného hřmotu poroučel k zemi. V tu ránu jsem vše rychle naházel do auta a vzal nohy na ramena.
Ráno, když jsem se rozlámaný probouzel na louce vedle řeky a po nedaleké cestě jezdili lidi do práce, připadal jsem si trochu divně. I přes to, že na moje místo žádný strom nespadl, jsem byl rád, že jsem to v noci zabalil. Asi mě už tolik nebaví riskovat. No a tak skončila moje první letošní výprava za kapry.

Týden utekl a přede mnou byl víkend, který jsem chtěl strávit opět u řeky. Naladěn z minulé výpravy jsem se k vodě moc těšil. Příjezd k řece mě však dost zchladil. Už kolem vody nepanoval vůbec klid jako před týdnem. Připadalo mně to všude jako v nějakém kempu. Po padesáti metrech stan na stanu, jeden modrý, druhý červený atd. Vypadalo, že všichni krmítkáři a kapraři vyrazili k vodě. Nakonec jsem jedno místo našel a tak jsem vše rozladěně připravil. Rychle jsem nakrmil u protějšího břehu na mělčině a čekal jsem, co se bude dít.

A že se toho nedělo málo!!!! Zanedlouho kolem vody projel houf hlučných cyklistů, v dálce hřměla technopárty, v podvečer kolem mého bivaku profrčelo několik kluků na endurech, projelo pár výletních člunů s rodinkami, dva vodní skůtry a aby toho nebylo málo, tak kolegům dvěstě metrů po proudu to asi moc nebralo a tak zkoušeli člun s benzíňákem. Asi tak hodinu jezdili nahoru, dolů přitom dělali zatáčky a to většinou na plnej plyn. Hrůza! Já jsem jen nevěřícně civěl na ten blázinec a smutně přemýšlel o tom co se to tady děje.
Vše jsem tak nějak přežíval a přitom doufal, že v noci bude klid.
Jen co se vše uklidnilo, přišel první záběr. Byl to menší kapr, ale měl jsem z něho radost. V průběhu noci to pěkně bralo a ráno při východu slunce jsem zdolával již šestého kapra. Byl to zatím ten největší. Krásná jikrnačka vážila 10,5 kg a to byl můj cíl, ulovit rybu přes deset kg. Zanedlouho všechen ruch kolem vody začal na novo a kapři to hned vycítili. Už nebyl ani píp. Kolem deváté ráno, když jsem dospával noční deficit, jsem v podvědomí slyšel hlasy. „Jo, jo, tady projedeme.“ Vylezl jsem ze spacáku a jdu se podívat, co se bude dít. A jupí, už kolem mě projíždí dva džípy a za sebou táhnou karavany. V duchu si říkám, tak to už je opravdu v pr… ., to už nemá obdoby. Borci zaparkovali asi 100 m nademnou a tři si začali rozbalovat výbavu na místě pro jednoho. V celku jsem byl překvapen, že jeden z nich byl člen RS. V zápětí projela rodinka na člunu a to byl konec mé trpělivosti. Během hodiny bylo místo, kde jsem seděl, volné. A já si to šinul naštvaně domů. Ani raději nebudu psát vše, co mám na duši, ale tohle opravdu není kaprařina!!!!
Bylo mně jasné, že jestli budu chtít lovit na českých svazovkách, tak se budu muset aklimatizovat na místní bezohledné chování. V následujících dnech a týdnech jsem se rozhodl opustit myšlenky na říční kapry a vrhl jsem se do jámy lvové. Začal jsem jezdit na rybáři přeplněné písníky.
To, že to nebude jednoduché, jak z pohledu lovu, tak z pohledu podmínek, které panovaly na břehu, mně bylo více než jasné.
S heslem nejen prací živ je člověk, jsem se již ve středu vypravil k vodě. Naštěstí jsem na nemalém písníku našel jedno z posledních volných míst, kde nikdo neseděl. Opět jsem vše připravil. Do vody jsem nastřílel kobrou pár koulí boilies Lake Wizard, Red Fish Monstr krab a GLA Fish.

Bylo již 22 hod. a tak jsem přemýšlel, jestli mám ještě vůbec na ty dvě hodiny nahazovat nebo jít v klidu spát. Panovalo však příhodné počasí a tak mě to nedalo. Jedna montáž letěla na kopec a druhá do údolí. O půlnoci, kdy jsem tahal již čtvrtého kapra, jsem nevěřil tomu, co se děje. Hned první ryba toho večera vážila 12,8 kg a další měly od 7 do 9 kg. Záběry chodily na GLA a Lake Wizard. Měl jsem radost, že jsem se místním mlsounům trefil do chuti. Jak už to tady bývá, o půlnoci jsem pruty opřel o boudu a šel jsem spokojeně spát.

Následující ráno dorazil ještě otec a tak jsme obsadili dvě místa vedle sebe. To se však za několik málo okamžiků nelíbilo místnímu krmítkáři, který hned bez pozdravení spustil: „Tady sedíme vždycky ve čtyřech a ty si to zabereš sám“. K takovýmto názorům nemám co dodat a tak jsem jenom zdvořile pozdravil. Borec však šel dál, něco podobného vyhrkl i na taťku a pak už jsme jenom slyšeli, jak vidličkami ničí rákos na malém místečku několik metrů od nás. Zanedlouho letělo krmítko přes všechny naše pruty. Říkám: „No, to je teda de..l“. A jdu se za ním celkem rychlým krokem podívat. Nemám to rád, ale musel jsem jít do konfliktu. Staršímu pánovi jsem se celkem dlouho, chvílemi i dost z blízka, snažil vysvětlit, že když přijde chytat do rohu písáku, nemůže házet jen tak před sebe. Navíc je slušnost, aby nově příchozí toleroval směr lovu těch, kteří již mají nahozeno. Zvláště, jedná-li se o lov větších ryb, kdy je normální si při lovu zakrmovat. Jinak se prostě přehodíme a z lovu nebude mít nikdo nic. Bylo to docela nepříjemné, ale nakonec to dobře dopadlo. Sousední místo zůstalo volné. Bylo nám však jasné, že takovéto incidenty se mohou opakovat častěji.

Jen jsme s povzdechem zavzpomínali na loňský podzim, kdy jsme na velké přehradě v cizině seděli téměř sami.

Vraťme se však k lovu. Během dne se dostavovaly záběry celkem pravidelně a kapři nezřídka překonávali desetikilogramovou hranici. Měl jsem radost, že nám záběry přicházely i bez červených, či skleněných zátěží, červů na háčku, radioaktivních dipů a dalších super nových obchodních triků. Je docela srandovní, kolik začínajících a při tom super chytrých kaprařů se dovede pro takovéto „novinky“ nadchnout a ještě je s plnou vehemencí propagovat. Několikrát jsem byl dokonce za troubu, že takovou bezva věc neznám a nepoužívám.
V poslední době to z krátka u vody vypadá spíše jako na výstavě a to nejen rybářských potřeb. Připadá mně, že se brzy kaprař bude vyznačovat tím, že v jeho běžné výbavě nebude chybět televize, satelit, karavan, zahradní grily, elektrocentrála, notebook s připojením na internet atd. Moje představa o kaprařovi je však trochu jiná. Myslím, že opravdový „Kaprař“ nemusí mít bez podmínečně nachytané kapří velikány a výbavu za statisíce, ale musí mít úctu k přírodě a lov kaprů a kapry samotné mít v srdci. Stejně tak jako etiku a úctu k jiným rybářům. Znám pár takových fajn kluků, kterých si moc vážím a považuji je za kapraře s tím pomyslným velkým „K“. Bohužel však, u vody začíná geometrickou řadou přibývat těch druhých. To jsem se ale dostal někam úplně jinam, než jsem původně chtěl. Ale mám to v sobě všechno nahromaděno a musí to jít ven.

 

Na závěr bych proto ještě rád touto cestou vyzval všechny rybáře, kteří mají podobné zkušenosti z lovu na našich svazovkách jako já, aby se pokusili těmto kolegům vysvětlit, co je u vody slušné a normální a co již není. Můžeme si tímto způsobem vzájemně pomoci a v budoucnu tak často netrpět, když si někdo sedne pár metrů od nás a všechno nám na našem prokrmeném místě přehodí. Doufám, že rybáři nepodlehnou, v poslední době tolik používanému slovu, - JISTOTA - pro každého a na všechno a nebudou vyžadovat místo k lovu třeba i za cenu, že budou sedět svému kolegovi na klíně. Břehy rybníků a řek, stejně tak jako státní rozpočet, nejsou nafukovací a rozumní lidé by si to měli uvědomit a podle toho se chovat.

S pozdravem Jaromír Kratěna ml.