Chytání u zatopených zdí a tarasů klade asi největší požadavky na kvalitu používaných materiálů. Kameny jsou většinou pokryty vrstvou slávek ostrých jak nůž, mezery mezi kameny plné škeblí.Velmi oblíbené místo kaprů s plnou spižírnou, kam se velmi často vydávají něco sezobnout a proto zde velmi často na naše miláčky líčíme.
Chytání u zatopených zdí a tarasů klade asi největší požadavky na kvalitu používaných materiálů. Kameny jsou většinou pokryty vrstvou slávek ostrých jak nůž, mezery mezi kameny plné škeblí.Velmi oblíbené místo kaprů s plnou spižírnou, kam se velmi často vydávají něco sezobnout a proto zde velmi často na naše miláčky líčíme. Vzhledem k okolnostem není na místě používání slabých a málo odolných materiálů.
Nejen že můžeme přijít o pěkného kapra, ale hrozí i to, že kapr uřízne celou montáž dost daleko, zamotá jí kolem utopených větví a jiných vázek a může zde i uhynout. Což je obrovská škoda a hlavně i hloupost rybáře, který to způsobil tím, že nepoužil přiměřený materiál. Já používám kmenový vlasec 0,35mm, na nějž navážu mořský vlasec o síle 0,60 až 0,70mm a délky 30 až 50 metrů podle vzdálenosti zdí od břehu a toho jak rychle se dokážu dostat do člunu. 
Pokud chytám za zdí ve svahu nebo u paty navážu cca 1,2m olověnky, závěs na gumičku do které dám kámen. Olova používám minimálně, mají tendenci zůstat viset mezi kameny a tím hrozí minimálně ztráta olova většinou však i kapra, který uřízne montáž jak nic. Pokud chytám ve svahu před zdí nebo přímo na vrcholu zdi olověnku nepoužívám. Moc nevydrží, pokud s ní kapr jede přes vrchol zdi plného slávek a to se stává v drtivé většině případů, pak dochází k uříznutí. V tomto případě navážu závěs s obratlíkem přímo na mořský vlasec a nad závěs pro gumičku umístím 2-3 sedmi gramové torpilky, které zajistím zarážkovým uzlem cca 50-70 cm od sebe. Vlasec s torpilkami kopíruje dno (svah zdi) a díky jejich menší váze se nestává příliš často, aby zůstaly viset mezi kameny. Návazcové šňůrky je nutno používat co nejodolnější např.quick silver, ballistic atd. Háčky je vhodné používat kvalitní a ostré jako vždy a všude, že se zde háčky hodně tupí je asi každému jasné. Mým častým pomocníkem je brousek, který často použiji i na nové háčky pokud se mi nezdají dost ostré. U všech háčků zamačkávám protihroty nebo používám háčky bez protihrotů. Je to důležité, aby když kapr uřízne montáž měl větší šanci zbavit se háčku a úplně zbytečně neuhynul. O větších ztrátách kaprů při zdolávání na háčku bez protihrotu nemůže být ani řeč. Pokud chytám za zdí je to jediný případ, kdy zvedám špičky prutů nahoru, aby se co nejméně vlasce dřely o škeble. Rád chytám přímo na zdi a ve svahu před zdí. Při tomto chytání vyskládám vlasec torpilkami a závěsnými olůvky, aby co nejlépe kopíroval dno (špičky prutů směřují k vodě).
LOV NA BAHNITÉM DNĚ
Na revíru s bahnitým dnem se snažím jako každý jiný najít tvrdé místo alespoň pro jednu montáž. Pokud takové místo nenajdu a nebo jsou tato místa hodně prochytávaná a všeobecně známá, hledám na dně jakoukoli změnu byť 10 centimetrů (utopenou větev, kámen, prohlubeň ve dně větší vrstvou bahna atd.). Pokud takové místo přeci jen nenajdu, zkouším prochytávat různé hloubky a vzdálenosti od břehu dokud nedostanu první záběry. Bahno rozděluji podle sebe na dva typy: živé, které téměř nesmrdí nebo jen minimálně a mrtvé, které smrdí přímo odporně. Smradlavému se snažím, pokud je to možné, vyhnout obloukem. Typ bahna se dá zjistit buďto systémem pokus omyl, to je pokud bojlí po vytažení z vody příliš smrdí, změním místo s montáží o cca 2 až 3 metry a to měním, dokud nenajdu místo, které se mi zdá nejlepší. Další možností je sebrat vzorek bahna a očuchat. Bahno se dá nabrat mnoha způsoby např. přetíženou krmnou raketou, kdy do špičky připevním olovo a v polovině rakety vyvrtám malé dírky. Raketu po nahození pomalu protáhnu místem, kde chci lovit, tím naberu trochu bahna. Pokud v místě lovu není příliš velká hloubka a mám sebou člun, je nejvhodnější použít teleskopickou tyč (např. na čeřínek, starý silnější teleskop bez oček). Do tyče každého dílu se musí vyvrtat dírka, aby mohla vytéct voda při zvedání, jinak by sloupec vody vyrazil bahnitý špunt. Tyč zapíchnu do dna a pomalu zvedám tak, aby stíhala vytékat voda a zároveň zasunuji díly teleskopu (skládám). Po vytažení z vody bahno vyklepnu nebo klackem vystrčím, očuchám a rozhodnu se, zda dané místo vyhovuje a tak postupuji, dokud nenajdu vhodné místo pro montáž.
Moje montáž na bahno se skládá ze šokovky (pokud házím daleko) 1,5 metru olověnky, nad kterou umístím jednu torpilku cca 30 až 50 cm, dále závěs pro boční olovo, které je pokud možno ploššího tvaru, aby nezapadlo příliš hluboko do bahna. Návazcové šňůrky používám převážně měkké o délce min. 30 cm, na kterou dám po 10 cm brok nebo plastické olovo. Montáž nahodím nebo položím při zavážení na dno a popotáhnu, abych srovnal návazec a zároveň zkalil dno a tím zamaskoval montáž. Došponuji vlasec a po chvilce povolím, aby nešel sloupcem, v případě potřeby nasadím předšpičkové olůvko. Háčky používám co nejlehčí nebo je zlehčím plovoucím tmelem, častěji nalepím kousek korku k obloučku háčku. Na háčku zamáčknu protihrot jako vždy .
LOV V TRAVÁCH
Při lovu na zarostlých vodách je obrovská výhoda, že ve většině těchto vod je díky rostlinám čistá voda s velkou průhledností. Místa pro položení montáží si tak můžeme vybrat pomocí polarizačních brýlí, v mezerách mezi rostlinami poznáme, která místa ryby navštěvují a která ne. Navštěvovaná místa nemají na kamenech, listech rostlin, větvích atd. usazený kal v podobě často slabé vrstvičky kalu. Často bývají na těchto místech úlomky škeblí, které kapři nestráví a vyjdou z nich ven. Místa vybírám malá ohraničená porostem travin, čistá bez kalu na dně. Velká rozlehlá místa bez porostů kapři příliš často nenavštěvují a jsou na nich mnohem opatrnější (necítí se bezpečně). Na krajích těchto ploch chytám těsně u trav a snažím se montáž položit alespoň kousek dovnitř krajních porostů. Otevřeným prázdným plochám se vyhýbám, pouze v noci zkouším nějaké zajímavé místo např. u potopeného stromu, kamenů na dně atd.
Lovná místa se snažím mít co nejdále od sebe, v rámci možností minimálně 30 metrů, čím víc tím lépe, abych si je navzájem plašil při zavážení a zdolávání co nejméně. Pokud do 24 hodin nedostanu záběr a je z čeho vybírat, místo pro montáže změním. V těchto čistých vodách většinou nechytám v hloubkách kam již nevidím, 1 až 4 metry je dostatečná hloubka pro lov. Tam, kde čistá voda není nezbývá nic jiného, než s olovničkou proklepávat dno.
Na echolot se stoprocentně spolehnout nedá a není horší varianta než háček zaseklí v trávě půl metru nade dnem. Částečně se to dá řešit PVA hrudkami, PVA pytlíkem atd., ale jistotu nikdy nemáme. Já PVA výrobky na stojatých vodách používám jen v krajním případě, nelíbí se mi jejich chemický signál, který se jejich rozpouštěním uvolňuje do vody okolo návnady. Mnoho kaprařů mi bude nejspíš oponovat, že PVA kapry neodradí, ale já z něj na stojačkách nemám dobrý pocit. Raději strávím tři hodiny na vodě, než špatně umístit montáže, všechna ostatní snaha i vynaložený čas by přišel vniveč. Nalezené místo si označím malou H bojkou, kterou umístím za lovné místo do nejhustších trav, aby byla co nejméně nápadná. Do trav nasazuji na naviják cívku s pletenou šňůrou, je sice víc nápadná než vlasec, ale má řadu předností (záběr z větší dálky poznám dřív, než kapr zajede daleko do trav, dobře řeže vodní rostliny což vlasec nedokáže). Na pletenku navážu 1,5 metru olověnky a používám inline olůvka od 120 až po 220 gramů nebo kámen na gumičce místo olova podle vzdálenosti a podmínek revíru. Návazcový materiál musí být pevný, aby vydržel silové zdolávání balíků trav a nakonec i kapra. Háčky jsou lepší ze silnějšího drátu, aby vydrželi nápor a nevyřezali se.
Celou montáž vyskládám na dno, aby nevedla nade dnem a nebyla ve sloupci jako pěst na oko. Špičku prutu ponořím až na dno a dá se říci jemně dloubám do dna po cca 3 metrech nasadím olůvko s kroužkem a spustím po šňůře na dno. Po dalších 2 až 3 metrech nasadím ještě jedno, šňůra se nesmí moc šponovat, aby olůvka nesjeli k sobě. Na břehu nasadím bacleid (před špičkové olůvko), spustím před špičku a zlehka povolím šňůru. Celou montáž se snažím mít co nejméně nápadnou, olůvko zabalím do jílu a vetřu jíl i do návazce a olověnky, fantazii se meze nekladou.
K olověnce a olovu se přivazují řasy a jiné vodní rostliny, kousky klacíků ze dna atd. Každý má svůj styl a to čemu věří. To co jste si teď přečetli neberte jako návod, každý má své fígle a různý názor na způsob prezentace montáže. Tak to zkrátka dělám já, nic složitého, držím se spíše hesla,,v jednoduchosti je síla“.
Přeji všem slušným lidem co nejvíce puštěných krásných kaprů.
Leoš Mlýnek Sportcarp team
Vaše komentáře k tomuto článku
Máte zkušenosti s tímto výrobkem? Podělte se s ostatními a poraďte nebo si nechte poradit.
V zájmu udržení informační hodnoty těchto stránek si provozovatelé vyhrazují právo vyřadit vulgární a reklamní příspěvky nebo příspěvky nesouvisející s obsahem této stránky.
|
27.2.2010 08:18
michal
|
1
Velice pěkné a poučné. A hlavné vše krasne popsane a ty fotky no nadhera. |
|
25.2.2010 20:04
michal - bad wolf
|
1
krasne fotky ,jak ryb tak Prirody.  |