Sportcarp Sportcarp
Sportcarp
Informace
 
Sociální sítě




 
Sportcarp
 

Cesta - Láďa Volák

Při vzpomínce na poslední čtyři dny se musím usmát pod vousy a po těle mi přejde příjemné zamrazení. Konečně jsem se tentokráte přemluvil a vyzkoušel chytat na nástrahy o velkých průměrech přes 30 mm a s velkými háčky. Přemýšlím, kdy jsem vlastně dospěl k tomuto rozhodnutí. Asi to bylo na mé poslední výpravě na řece v červnu, kdy jsem opravdu bojoval s menšími kapry a s jelci. I když ta myšlenka ve mně asi zrála již delší dobu. Na této výpravě se mi nakonec podařilo ulovit prvního letošního patnáctikiláka a pak bylo rozhodnuto. Za takovými rybami chci jezdit a to si vyžádá vyjet se zaběhnutých kolejí. A pak už z myšlenky s realizaci byl jen krůček. Při mé návštěvě ve firmě v Tuněchodech jsem si pořídil háčky Korda Vide Gape vel. 1 a Ashimi Heavy Carp vel. 1 a doma nakoulel nástrahy ve velikostech pingpongových míčků. Poprvé jsem uvázal udici s takhle velkým háčkem a to co jsem držel v ruce mi připomínalo spíše udici na sumce. Jako z některého z článků Karl-Heinze Hőrra, které jsem hltal někdy v polovině devadesátých let, od očka háčku po zarážku boilie neuvěřitelných 7 centimetrů. Nepřehnal jsem to s tou velikostí ? , to byla myšlenka s kterou jsem se zabýval skoro další dva dlouhé měsíce, než jsem opět mohl vyrazit k vodě.
Z myšlenek mě vytrhávají kvílející brzdy bílé dodávky, která se na poslední chvíli doslova vecpala mezi mě a přede mnou jedoucí kamión. Má reakce je podvědomá a cítím jak se mi při prudkém brždění zezadu do sedadla opírá rybářské lehátko. Co je to za blázna, co mě musí za každou cenu takhle předjíždět. Už vidím důvod jeho zběsilého počínání, dálnice je před Prahou svedena do jednoho pruhu. To jsou ty prázdninové opravy, no někdy se to udělat holt musí. Podřazuji a srovnávám rychlost s pomalu jedoucí kolonou.
Ty skoro dva měsíce bez výpravy byla pro mě doslova rybářská muka, ale nad vodou mě drželo to, že od půlky srpna si vše vynahradím. Vše mělo začít první výpravou na čtyři dny právě na Labi a tentokráte jsem již byl pevně rozhodnut nepolevit a s sebou jsem si vzal jen dva pytlíky mých mega koulí a všechny malé háčky nechal doma aby mě nelákaly. Kdy jindy bych takové chytání měl vyzkoušet než právě v létě. K vodě jsem dorazil krátce po poledni a ze zatažené oblohy se zrovna spustil déšť. Neodradilo mě to od mé činnosti a v rozvahou jsem si na břehu rozjímal jak tentokráte umístním své pruty. Po tak dlouhé době jsem opět mohl nasávat tu vůni, kterou známe jen mi rybáři. Ano voda voní, jen to nesmím říkat nahlas před ostatními lidmi, aby si nemysleli, že už jsem se doopravdy zbláznil. Kouknu do pytlíků a rozpočítáván své nástrahy na čtyři dny. Na den to vychází okolo 40 kousků. Je to tak akorát, říkám si. Své nástrahy jsem pro tentokráte více okořenil abych je udělal co nejméně přitažlivé pro menší ryby. Částečně již promočený nakonec vyndávám z auta dlouhé vidličky namísto stojanu, rozhodnut lovit na dvou různých místech ve vzdálenosti takových 70 metrů od sebe, kdy na horním budu lehce krmit a na spodní budu nahazovat pouze sólo nástrahu. Taktika na dvacetikiláka co? No jen aby v tomhle úseku ještě nějaký plaval. Asi už jsem opravdu blázen, ale člověk nějaké ty své rybářské sny mít musí. Z batohu tentokráte po několika letech vyndávám i vnadící prak, jelikož má kobra je na mé koule zkrátka krátká, tedy spíše úzká. Deset koulí je ve vodě, to je teda rozptyl. Příště radši navnadím z lodě rukou, prak nebude to pravé na tak málo návnad potřebuji větší koncentraci na místě. Rozhodnuto, teda pro příště. Tak to bychom měli. Teď již jen stavím své rybářské obydlí, převlékám se do suchého, připravuji pruty a s rozvahou poprvé v životě do vody nahazuji montáže, kde je nástraha větší než 170 gramové olovo.
Najednou si uvědomuji, že Prahu mám úspěšně za sebou. Ani to nebylo tak zlé, až na menší kolonu před semafory pod muzeem. Měl bych se asi víc soustředit na řízení a ne si v myšlenkách přehrávat zážitky posledních dnů, ale nějak to nejde, vše je ještě moc čerstvé a silné. Musím si to pořádně v hlavě srovnat ještě po cestě, doma se mi na krk pověsí ratolesti a na nějaké rozjímání nebude kdy. To zas bude vyprávění a radosti, už se vlastně těším domů. Mám doma co dohánět, za pár dní mě čeká pomalu měsíční rybaření.
K večeru déšť ustal, ale mraky se stále honili po obloze a ochlazení které přišlo mi příliš optimismu nedodalo, bylo až moc silné. Za normálních okolností bych na každé jiné výpravě teď nasadil malé nástrahy a čekal že se nějaký ten kapr splete, tohle teď pro mě ale nebyly normální okolnosti, ale zkouška jestli to vše vůbec bude fungovat. Chytám kapry již řádku let, ale při pohledu na takovou nástrahu jsem si i po těch letech nebyl jistý. Celou věc jsem samozřejmě probral i s několika kamarády, ale i oni mě od ní spíše odrazovali a doporučovali velikost boilie okolo 25 mm a menší háčky. To by mi však nic nevyřešilo, takovou nástrahu vezme i menší kapr a já jsem chtěl vyzkoušet něco jen opravdu na ty největší. Nakonec jsem si s rozporuplným pocitem šel lehnout, vždyť nadarmo se neříká, že ráno je moudřejší večera. V noci se až na pár přívalových přeháněk nic zajímavého nestalo. Ráno jsem již z lodě nakrmil místo u horního prutu, přehodil své nástrahy a čekal. Vlastně nečekal, ale očekával a to je rozdíl. Čekání je nuda, namísto toho očekávání je napětí, že něco přijde. Den jsem si krátil čtením knížek, které jsem si s sebou vzal, protože jsem věděl že záběrů moc nebude, jestli vůbec nějaké budou. Takto proběhla i další noc a den, aniž bych měl na svých prutech nějakou akci. To je kruté dva dny bez jediného pípance. Pořád jsem ale nepřestával věřit, navíc na zítra konečně hlásili oteplení a sluníčko. To bude po dvou deštivých dnech příjemné, snad předpověď vyjde. Třetí noc před půlnocí mé ze spánku vytrhává souvislý zvuk hlásiče. A je to tady. Když dobíhám k prutu tak se mi klepou kolena skoro stejně jako při mém úplně prvním záběru na boilie před mnoha lety, kdy těsně před zásekem vůbec netuším co mě čeká na druhém konci udice. Lehký zásek do jízdy. Zklamání? Ne. Jen na druhém konci to nevypadá na pořádnou rybu, i když zas tak malá taky nebude. Pořádně se do prutu opřu abych zkusil co si na velkém háčku mohu dovolit. Je chvílí okamžiku a podebírám desetikilového šupináče. Více než jeho váha mě však zajímá jeho tlama, tedy spíše to, jak je chycený. Předpisověji to snad ani nejde, háček až do obloučku zabodnutý přímo doprostřed spodního pysku. Tak toho bych nevyřízl, ani kdybych mu nedal ani metr. První foto výpravy a už si šupík plave spokojeně ve svém živlu. Vařím si kávu a musím si vše pořádně promyslet. Záběr přišel na spodní prut se sólo nástrahou a jak je vidět podle zaseknutí tak ani pro desetikilového kapra není taková nástraha a tak velký háček žádný problém. Zajímavé a dobré zjištění pro příští okamžiky a mé očekávání se stupňuje. Pomalu usínám. Ráno se probouzím do slunného dne. Učiněný balzám na duši. V takovém počasí se hned vše jeví v daleko lepších barvách a to nesmím zapomenout na noční záběr, lepší náladu snad už ani nemůžu mít.
U Jesenice zastavuji na benzínce abych doplnil palivo do mého kapromobilu. Napěchované auto s lakem prorážejícím rzí a navíc s lodí na střeše budí v okolních tankujících nechápavé pohledy. Na to už jsem si však zvykl. Shovívavý pohled od hezké pokladní mě už ale trochu vrací do společnosti a já si uvědomuji, že asi opravdu vábně nevoním. Rybí sliz na mé košili mi dává jen za pravdu. Jsem rád že tuto proceduru mám za sebou a vyrážím na poslední část cesty k domovu. Už jen slabých patnáct kilometrů.
Pomalu se blíží čas oběda a slunce pořádně připaluje. Svlékám se jen do kraťasů a se židličkou se přesouvám do stínu okolních olší. Dlouho sedět nevydržím a tak se procházím po břehu. Slunce mám přímo před sebou a jeho paprsky se ještě odráží od hladiny řeky, pro oči dost nepříjemné a tak si nasazuji polarizační brýle. Záběr na spodní prut přichází tak nějak nečekaně, ale nejsem překvapen. Už svému počínání věřím. Tentokrát již nejsem rozechvěný a zasekávám lehce, ale s jistotou. Čekal jsem opět podobnou odezvu jako v noci, ale tohle bylo jiné, sakra jiné. To byl ON. Věděl jsem to okamžitě, ryba si brala pomalým stálým tlakem metry vlasce dolů po proudu. Pod sebou jsem na břehu neměl žádné stromy a tak jsem se jen sehnul pro podběrák, tento zachytil v podpaží a následoval rybu po proudu řeky. Po asi deseti minutách rozvážného souboje rybu přitahuji ke břehu, to už jsem ale asi 50 metrů pod místem kde jsem jí zasekl. Drží se u dna a já jsem rád, že jsem si předtím vzal polarizační brýle abych jí mohl co nejdříve spatřit v lesknoucí se hladině. Jsem napjatý k prasknutí abych už něco zahlédl a věřím že to bude kapr za kterým jsem sem přijel. Dalších tak pět minut uteklo a já pořád nevím co mám na prutu. S brýlemi vidím tak do půl metru a pod sebou mám hloubku okolo 2 metrů, tak kde je sakra chyba. Doufám, že to nebude sumec. Opět si vzpomenu na fotografii mega nástrah boilie na sumce. No to by byl teda můj první na boilie. Skoro jsem si tu myšlenku sumce vsugeroval, utáhl brzdu a pořádně se opřel do prutu abych rybu zahlédl. No co, když ztratím sumce, mrzet mě to nebude. Konečně jsem zahlédl zlatavý bok ryby a věděl, že na prutu mám pořádného kapra a vzápětí jsem ho také podebral. Šupináč - Patnáctikilák. Jupííí. Tak a teď už to nemůže být náhodat. Dva záběry za 3 dny a na břehu je patnáctka. To je přesně to co jsem chtěl vyzkoušet. Opět mu zkoumám tlamu a háček je zaseknutý přesně stejným způsobem jako u předchozího úlovku, prostě lépe to být nemůže. V tuhle chvíli jiný důkaz nepotřebuji. Je to ta CESTA ? říkám si ? Sotva kapra dofotím a pustím, tak mi přichází záběr i na horní prut. Tak se ozvalo i krmné místo, myslím si, když zvedám prut k záseku a svůj tep cítím až někde ve spáncích. To je adrenalin. Ani tentokráte ryba nevypadá špatně. Jistota z předchozích úlovků mě vede k tomu, abych se do kapra více opřel. Zanedlouho již podebírám desetikilogramového lysce. Opět háček perfektně sedí. Tak v tuhle chvíli mám oba pruty vytažené na břehu, to se nestává často. Musím se uklidnit, než budu moci pokračovat v dalším lovu. Vařím si kávu, beru do ruky telefon a volám Michalovi abych to s ním probral. Po příjemném hovoru jsem konečně tep srovnal do normálu a jedu dokrmit. Konečně jsem byl schopen nahodit udice. Na čtení jsem už neměl ani pomyšlení a soustředil jsem se jen na pozorování vody. Najednou přede mnou byla poslední noc výpravy. Pečlivě jsem si připravil podběrák, k němu čelovku a pod lehátko vybíhací boty. Stoprocentně jsem věřil, že záběr přijde. To počasí bylo prostě úžasné, oteplení a mírný teplý západní vítr. Vzbudil jsem se před půlnocí a přes hvězdnatou oblohu koukal na špičky svých prutů, jestli se mi na vlasce nezachytila nějaká větev. Bylo to v pořádku, obě jen mírně přihnuté proudem. Otočil jsem se na druhý bok a snažil se usnout. Krátké potažení na horním prutu mě posadilo na lehátku a to už prut přecházel do plynulé jízdy. Než jsem vyskočil z postele tak cívka navijáku nabrala solidní otáčky. Jen jsem zvedl prut a opřel jsem se do kapra. Hergot ten je ale rozjetej, raději mu přes ruku na cívce pouštím ještě nějaký ten metr. Konečně se jak se zdá zastavil a tak začínám mít v souboji navrch. Shýbám se pro podběrák a levou rukou si navlékám na hlavu čelovku. Zase je nakřivo a asi obráceně, ale svítí. Usměji se. Miluju takovéhle komické situace, ještě že jsou beze svědků. Ve světle čelovky zahlédnu u břehu dlouhý stín zdolávané ryby. Šupináč a nevypadá špatně. Ještě ho chvíli unavuji, než se mi položí na bok a já ho mohu bezpečně podebrat. Bezmála 90 cm a váha přes 13 kg. Není to špatná ryba na Labe. A co tlama. Jak jinak, háček uprostřed spodního pysku.
Vyjíždím poslední kopec a na konci rovinky už vidím svůj dům. Zatroubím a vidím jak se mé děti na zahradě s křikem TAŤKÁÁÁ hrnou k vratům. Tak to je konec jedné cesty a možná začátek té další, kaprařské, tedy alespoň co se týče mého pohledu na používání velkých nástrah a háčků.
 
Ladislav Volák
Sportcarp team
 
 
 
Sportcarp
 
 
 
Ztráta hesla Registrace
 
 
Nejprodávanější produkty

P-Line vlasec Floroclear Clear 1000 m

P-Line vlasec Floroclear Clear 1000 m
Vaše cena od 669,-
Po přihlášení od 636,-
 
V nabídce více variant
 

Sportcarp vlasec Signum

Sportcarp vlasec Signum
Vaše cena 379,-
Po přihlášení 360,-
 
V nabídce více variant
 

Sportcarp plovoucí boilies Reflex

Sportcarp plovoucí boilies Reflex
Vaše cena 149,-
Po přihlášení 69,-
 
V nabídce více variant
 

Sportcarp booster 250ml

Sportcarp booster 250ml
Vaše cena 99,-
Po přihlášení 95,-
 
V nabídce více variant
 

Carp Whisperer háčky Curve

Carp Whisperer háčky Curve
Vaše cena 170,-
Obvyklá cena 179,-
 
V nabídce více variant
 

Sportcarp keramický hrnek Logo Mug

Sportcarp keramický hrnek Logo Mug
Vaše cena 249,-
Po přihlášení 237,-
 
Skladem
 

Fortis polarizační brýle Overwraps Brown

Fortis polarizační brýle Overwraps Brown
Vaše cena 1 499,-
Po přihlášení 1 499,-
 
Skladem
 

TFG přístřešek Force 8 Rapid Day Shelter

TFG přístřešek Force 8 Rapid Day Shelter
Vaše cena 2 599,-
Po přihlášení 2 469,-
 
Skladem
 

Sportcarp pelety Mulberry & Garlic

Sportcarp pelety Mulberry & Garlic
Vaše cena 899,-
Po přihlášení 854,-
 
V nabídce více variant
 
 
Sportcarp TV
 
 
EET

Podle zá​kona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.