Na výstavě v Brně se nám dostali jako jedním z prvních do rukou propozice od pořadatelů a to byl pro nás už opravdový začátek, i když akce má proběhnout až v termínu 22.9-29.9 2007. Začali jsme celou akci brát velmi vážně a tomu postupně přizpůsobovali všechny naše možnosti. Náš tým byl zaregistrován pod č. 16 jako Sportcarp team ve složení Míra Ešpandr, Marek Kvaltín a Dan Němec. Firma na naši prosbu uhradila startovné a vložila v nás tímto důvěru, za což jí patří velký dík. Zodpovědnost byla o kousek větší, ale nijak jsme se tím zbytečně nezatěžovali. Půl roku uběhlo jako voda a nastala doba opravdových skutečných příprav na maratón. Týden před zahájením vrcholí přípravou a sháněním všemožných prostředků k akci. 
Lodě, echolot, elektromotor, baterky, tyčovky, olova, partikl, boilies, pelety a spoustu dalších a dalších věcí, které nemáme nebylo lehké dát dohromady. Něco se povedlo jen částečně, něco vůbec, něco úplně kompletně…Spokojili jsme se s tím co bylo a dál už nebylo nutné se tím zabývat. Řekli jsme si jak jinak, než, že to nějak dopadne… Je sobota 21.9.07 kolem poledne a jsem v místě dění. Za chvíli očekávám příjezd parťáků na kterých se už po dlouhé době nesmírně těším. Je krásný slunný podzimní den a tak své touhy chladím pivkem při břehu III.Anínského jezera. Koukám na hladinu a v duši si pokládám sám sobě mnoho a mnoho otázek. „Jak to asi dopadne,budeme úspěšní, nebo ne, bude se dařit, na co budou ryby reagovat, jaké sousední týmy budeme mít kolem sebe, co si vylosujeme, co přinese hlášená změna počasí v půlce týdne apod.“ ???. Jsem však úplně v klidu, protože mám za sebou několik po sobě neúspěšných výprav z posledních týdnů a už to musím zlomit. Kochám se tak krásami okolní přírody. Kluci přijíždějí s menším zpožděním, ale to vůbec nevadí, času máme dost, začíná se až zítra ráno. Nejdříve si obhlížíme místa dostupná pěší chůzí a pak následuje přesun autem dále. Na některých místech jsem nikdy nebyl a tak docela zírám. „Tak tady chytají ti z toho internetu, odtud to vyhráli v loni, tady jsou mělké lavice , tady pro změnu trdliště, tady zase obrovské hloubky“ atd. praví Míra s Danem. Jsou téměř jako místní, ale už zde tak často jako dříve nechytají. No možná bych se ani nezlobil kdybychom vylosovali z tohoto břehu pod fabrikou kde se těží písek. Ucelený obrázek o místech, která bychom brali tedy máme. Sektory byly rozděleny následovně. A – č.1 -12, B – č.13 – 24, C – č.25 – 36, D – č.37 – 46. Rozhodně bychom nechtěli do Áčka a do Céčka, to víme na tuty jistě. Tam to vidíme poměrně nezajímavě. Z ostatních dvou sektorů bychom určitě bez váhání vzali. Necháme se překvapit co Míra losne a jak nám bude přát „pánbožko“. Teď už se můžeme ujat popíjení piva s kamarády se kterými se neznáme, nebo jsme se dlouhou dobu neviděli. Historek se za celou noc přihodilo poměrně dost a někteří dostali i nové přezdívky…ale raději bych to nechal být.
Při ranním mlhavém oparu se postupně sbíráme, scházíme a dáváme dohromady. Nastal zahajovací ceremoniál. Pozvolna se přešlo k losování, v pořadí v jakém bylo zaplaceno startovné. Stojíme nad mapkou do které zaškrtáváme místa, která jsou out. Dobré posty se postupně rozebírají. Tak nevím, nevím. Jdeme na řadu. Míra sahá do osudí a zněj na nás kouká pingpongáč s číslem 44. Uvědomuji si, že to je někde na těch místech která se mi líbila. Míra se na mě podíval a pronesl: „Tak co berem“? . Poněkud velmi váhavě se rozhoduji a trvá mi to sakra dlouho než přitakávám. „Berem“! Obdržíme menší dárečky, igelitku se spoustou zajímavých věcí, krátce zapózujeme fotografům a rychle pryč z tohoto prostředí. Předáváme mapku s poznámkami známým kolegům s přáním dobrého losu.Příjezdová cesta k místům je dobrá, což kvituji s povděkem, díky mé dodávce. Uvědomujeme si, že máme asi 4hodiny než začne samotný závod. Není to mnoho času na zrealizování všech důležitých věcí, ale v rychlejším tempu jsme to zvládli. Nejvíce nás všechny tři zaujalo, že týmy kolem nás mají nejdříve postavené bivaky. Holt, každý má jiný přístup k věci. Za to my většinu času jezdili na vodě a vyhodnocovali situace. Od břehu byla pod vodou spousta travin. Tento pás se táhl od břehu 70-80m, kde je bylo krásně ve sloupci vidět. Tak z těch jsme radost opravdu neměli. Bylo nám ihned jasné, že pro každou rybu budeme muset na lodi. Chvíli jsem však přesvědčoval Míru, že to zvládnem ze břehu, ale následné vytažení samotného olova na bočním závěsu už nebylo jen tak jednoduché. Travin je pod vodou hodně. Nebylo zbytí.. Plácek, který jsme označili nejprve h-bójkou byl asi na 130m od břehu a na hloubce 6,5m. Zleva se to postupně zvedalo až na 4,9m, kdežto napravo do hloubek 10m a více. Za bójkou bylo konstantně 7,5m a pak strmé klesání do hloubky. Bylo tedy rozhodnuto. 2 pruty vlevo a 2 vpravo. Klasika, zkusíme, uvidíme. Nic jiného se nám v tento moment nenabízelo. Nicméně jsme taky byly hlavně připraveni na to, že celý závod budeme zavážet. I když nevím zda to je výhoda či nevýhoda. Vybaveni na to jsme jak stabilními čluny, tak i fyzicky, takže není důvod se ničeho obávat. Kdybych však tušil, že to budou hlavně pro mě nekonečné galeje na vodě, tam, zpátky, tam, zpátky…ale to předbíhám událostem.
Chystáme krmení, které se skládalo z partiklu (kukuřice, řepka, pšenice), pelet, drceného, krájeného a celého boiliesu, zasypané Konopáskovou směsí v dávce cca 3kg. „Háčko“ vyměňujeme za tyčovku a Dan vyjíždí poprvé rozkrmit tento prostor. Společně s Mirkem se věnujeme navazování svých zaručeně nejlepších montáží s nástrahami na dno a na panáčka na které jsme vsadili. Nejčastěji námi používaná bižuterie je od firem Sufix,Fox, Korda, Nash, Ashima, Maruto a Owner. Olova volíme vzhledem k zavážce 120g-140g typu Akord, délky návazců 15cm-50cm, obratlíky velikosti č.8 a háčky č.6 a č.4.
Tak a je to tady. Stihnuli jsme vše na minutu přesně. Výstřel a začátek lovu. Vyvážíme a pečlivě vše vypínáme a štelujeme k prvním záběrům, které snad přijdou co nevidět. Jenže ejhle, abychom to neměli zase jednou lehké. A tak už jako tradičně nám prochází rukama spousta návazců a kdejakých systémů. Neustále obměňujme, zkoušíme co se dá a stále nic. Nakonec to končí jako vždy tím čím jsme začali, klasikou. Máme za sebou téměř 16 hodin závodu a stále nic. Míra na mě tlačí, že musíme najít a změnit místo, nebo něco prostě udělat. Rozhodnuto. Sedáme do lodi a pokračujeme v průzkumu. Dobrých 70m za původní bójkou nacházíme ještě větší „brutalitku“, mám tím na mysli místo. Hloubky zde všelijak kulminují od 4,5m až po hrozivých 16m. A to pouze na několika metrech čtverečních. „No potěš“ pronášíme. Má zde být dlouhosáhlá mělčina vedoucí více vlevo, jsme jen na jejím samém krajíčku, sděluje Míra. „Tyčovku“ pokládáme tedy do 7m. Krmivo tentokrát nekompromisně třídíme. Zůstávají jen halibut pelety a boiliesy a v co nejskromnějším množství. Po nekonečně dlouhých 24hodinách od výstřelu máme první rybu lehce přes 4kg na panáčka a z nového místa. Jak ta nám zvedla panečku sebevědomí. Ihned jsme ji oslavili. To už se, ale i k nám donesly zprávy a zvěsti, že je téměř rozhodnuto o vítězi. Jeden z týmů atakoval po prvním dni hranici 80kg což potěšilo hlavně a především mě, ale tak jako vždy jindy to nedávám najevo. Kluky to trošku nahlodalo a tak máme aspoň o čem přemýšlet. S klidným svědomím říkám parťákům, že jsme v začátku závodu a nemusíme se tím nikterak zatěžovat, jen sledovat jejich stav. Mám tušení, že se projeví přece jenom z několikadenního lovu kvalitní a hodnotné krmivo a systém celé prezentace nástrahy. Míra začíná šlapat na ještě věší obrátky než doposud a odměnou mu je kapr 3,5kg. Rád sleduji jeho počínání, cit a rozvahu s jakou vše dělá. Společně dokážeme hodně věcí i prokonzultovat a rozebrat z různých pohledů. Myslím, že je to hodně důležité pro nás oba. Z toho pak vyvodíme konečný závěr kterému se přibližujeme. Je to takový týmový Carp Talk. Nevím jakým dílem náhody se mi podařilo udělat dva záběry na jeden a ten sám prut se stejnou nástrahou prezentovanou jako pop-up 5cm ode dna. Ale stalo se. Už to bylo jakýmsi vodítkem pro nás. Umísťuji pop-upy na oba pruty. Jenomže záběry přichází jen na prut, který je co nejvíc vlevo za tyčovkou. Je nám to jasné, čím méně vody tím lépe. Tam se bohužel nevměstnáme s dvěma pruty, to by si museli sousedi o kousek posunout tyčovou bójku, kterou mají umístěnou velmi nestrategicky.. Uvidíme jak se budou věci časem vyvíjet. Už s daleko menšími prodlevami přichází záběry pouze na „jedno želízko v ohni“ z levé strany. Tímto stylem, podotýkám jedním prutem, vyjma snad dvou ryb z pravé strany od Míry jsme dospěli ke 100kg hranici ulovených kaprů. Bylo to po středečním večerním součtu. Vedoucí tým měl stále dostatečný náskok dobrých nejméně 60kg. Pravá strana kde je hloubka není opravdu tak produktivní. Vadilo nám to hlavně z důvodu, že jsme nevyužívali tyto udice jak se patří. Moc to však ovlivnit nešlo. Chytali jsme především jako tým. Když to šlo jen na jeden prut, tak se nedalo nic v tento okamžik dělat.. Znamenalo to např., že Míra připravoval nové a nové návazce, Dan krmivo, já zavážel a pak společně zdolával z lodi s Mírou, nebo zdolával ten kdo byl zrovna přítomen a celkově různě jsme se střídali v činnostech.
Vše začalo nabírat na docela razantních obrátkách. Potravinová návnada i když to zní docela nadsazeně (halibut pelety a boilies na rybí bázi Mainline Maple 8 a Sportcarp Monster Crab) ukazovala svoji sílu, prezentace nástrah (plovoucí, kriticky vyvážené), kterou jsme později vyšperkovali do úplné dokonalosti také. Můžu prohlásit, že tolik ryb na plovoučky jsem neulovil určitě za celou kaprařskou kariéru jako tady a to nebyl zdaleka konec, byly jsme uprostřed soutěžních dnů.
Do dnešního dne, tedy do středečního bylo krásně jasno bez mráčků a i v noci bylo teplo. Očekávaná změna počasí se dostavila. Zataženo, sem tam přeháňka, menší větřík. Kupodivu jsme nezaznamenali žádný rozdíl v braní ryb, právě to propuklo v ještě větší míře. Kolegové zleva nemají stále žádné ryby. Navštěvujeme se poměrně často a povídáme si o všem možném. Vycítili a pochopili naše snažení, dostat vlevo od tyčovky i druhý prut, čímž by nám dali ten nejkrásnější dárek tohoto dne. Chytat pouze jedním prutem, když máte čtyři, je velká bezmocnost. Jejich další nespornou výhodou je možnost umístit pruty kam se jim zlíbí, mají totiž před sebou na volné vodě dostatečné množství místa, takže je to nijak neomezí. Neváhají a tento úkon po pár radách a typech na místa provádějí. Berou si od nás nějaké krmivo a snad i jim se zadaří. Rozhodčí vše kontroluje, že vše je dle regulí. To je hodně důležité, aby se nešířili zvěsti a pomluvy, přece jenom jsme v ČR. Nic tedy nebrání tomu převézt i druhou montáž, která leží strašně dlouhou dobu před tyčovkou netknutá.
Před námi byl další večer. Tak a je to tady. Když záběr na jeden prut, tak i nadruhý. Tímto začala další nekonečná jízda, která zaplňovala adrenalinem naše nažhavené rybářské duše. Po zralé úvaze dva pravé pruty, se kterýma se neustále experimentuje, posunujeme více před tyčovku, kde je alespoň nějaká šance na záběr a zase o něco méně vody. Za tuto středeční noc máme ještě více záběrů a zdolaných ryb než předešlou. Úžasné! 
Taky se nám začínají množit historky, které se nám přihodily v noci. To jen únava zase jednou přišla. Někdy bývá mnohem silnější. Vlastní uspokojení z lovu, tentokrát muselo dosahovat hodně vysoké hodnoty, protože se stalo, že jsme nespali buďto vůbec, nebo max. 2hodiny. Ráno nažhavení sledujeme výsledkovou listinu. Pomalu, ale jistě náskok vedoucích stahujeme kilko po kilku. To už se podvědomě začínal souboj o čelo. Dotáhli jsme se po noční spanilé jízdě, záběr za záběrem, na vedoucí tým a začali vést vyrovnanou bitvu ve čtvrtečním dni. Dřina se vyplatila. Pohlceni atmosférou a nadšeni z celého dění na našem místě si vše náležitě vychutnáváme a nesmírně užíváme.
Počasí si začíná dělat co chce. Na řadu přichází silný a vytrvalý déšť s větrem, který čas od času docela zesílí. Tím je stížen veškerý pohyb na vodě. Ale jak jsme sledovali po okolí tak jak pro koho. Náš tým s tím nemá žádné problémy. Jezdíme co to dá.
Zatím nebylo zmíněno o kolik ryb jsme přišli. Kolikrát se stalo, že jsme ze třech záběrů zdolali jen jednu rybu. Nejvíc potíží způsobovaly traviny. Bylo nejdůležitější přijet co nejdříve s lodí až za ně, tzn. minimálně 80m. Za pomoci ručního pohonu jsme vyšly nespočetněkrát na prázdno, vzhledem k dálce a časové prodlevě. Stávalo se, že než jsme k rybě dojeli, tak visela ve třech po sobě jdoucích překážkách ve vzdálenostech po 30m. Až po nainstalování elektromotoru na člun se naše šance obrovsky zvýšili a samotné zdolání ryby zlepšilo. Nebylo to zdaleka vše. Chomáče trávy a jiného bordelu se lepily hlavně na uzlík od „šokovky“ a olovo. Sehranost dvojice na lodi musela být tedy rychlá a účelná pokud se vyskytli tyto nešvary. Odtrhávání trávy, držení napnutého vlasce s kaprem, předání podběráku, manipulace s lodí atd. Nejednou to bylo velmi zajímavé, ale techniku jsme si náležitě osvojili. Ryby se také zamotávaly v tyčovce se kterou jsme se několikrát loučili, ale naštěstí jsme ji neutopili.
Záběry přichází ve stejném časovém horizontu jako předchozí dny, takže víme např., že kolem oběda si můžeme 3hodinky v klidě odpočinout, pak to zase začne. A opravdu. Někdy se nám stává, že máme záběry postupně na všechny čtyři pruty, někdy současně na dva….. Opravdu jsme se nezastavili. Míra prohlašuje na adresu člena realizačního týmu, že tuto noc přijde rozhodující úder od našeho týmu. Fakticky se tomu tak stalo.
Docela výrazně se vyhoupneme před tým, který vedl od začátku soutěže. Skvělý okamžik!
Ale také závazek. Nepolevit a udržovat si tempo a výdrž. Ani na vteřinu bych nepochyboval o tom, že nám docházeli síly. Bylo tomu přesně opačně, značné posílení, pro celé tělo. Ruce, které z pravidelného veslování bolely, zesílely. Toto páteční ráno zjišťujeme, že déšť nám vyplavuje dva ze tří bivaků. To už nás nemůže rozhodit. Tento den si v ničem nekonkuruje se včerejším, jen máme na kontě o jednu rybu méně. Parádní jízda. Byl jsem znovu poctěn tak jako u první 100ky tím, že mi bylo přáno zdolat rybu se kterou šla váha ulovených ryb přes 200kg.
Míra hlásí problémy s pravou rukou. Má zahnisanou ránu pod zápěstím z dřívějška. Bolest se rozptyluje po celém předloktí, takže je to jasné, musí do špitálu, ať ví co a jak, není důvod riskovat, zdraví máme jenom jedno. Zůstáváme s Danem a s kapry sami. Počasí ukazuje tu nejodvrácenější tvář. Silné poryvy větru přicházejí zvláště na vodě z ničeho nic. I doprovod vydatné přeháňky se taky čas od času dostaví. Samozřejmě jak jinak, než, že rybám to vůbec, ale vůbec nevadí. Na vodu již moc týmů nevyjíždí. Za to my s Danem křižujeme vodu jak ďábli co chvíle. Vždy čekáme až bude na břehu i druhý prut, ať se zbytečně nevysilujeme při následné zavážce.Mezi nepříliš oblíbený zážitek budeme řadit ten, že se nám poslední noc stalo, že např. z 6 po sobě jdoucích záběrů jsme nedostali do podběráku ani jednu rybu! Vzápětí se vše obrací a vytahujeme na oplátku jednu za druhou. Aby se v tom čert vyznal. Atakujeme „třístovkovou“ hranici a stále ne a ne se přes ni dostat. Přece jen a znovu je u toho opět moje maličkost, děkuji tak všem, rybám, vodě, přírodě, kolegům….I sousedi vytahují pár pěkných ryb. Je to pro ně obrovské zadostiučinění, taky si vytrpěli své.
Míra se dostavuje už v civilu s „ofačovaným“ zápěstím a zprávou, že časem bude vše o.k.
Celkový váha ryb s rozdílem od soupeřů byla značná, jednu dobu dosahovala stokilové hranice, co jsme si vypočítali. Snad to bude v konečné fázi na vítězství stačit. A taky, že stačilo. Vstoupili jsme 29.září hrdě na místo nejvyšší jako vítězové Kaprařského Maratonu 2007 v Tovačově! Závěrečný ceremoniál byl velmi dojemný, v doprovodu komentářů z mikrofonu, hudby od Queenů, potlesku od závodníků, návštěvníků a fotografů…nechybělo ani šampaňské. Pak přišlo na řadu uznání od kolegů.
Naše uznání patřilo pro změnu právem jenom a jenom pro ně. Všichni kdo vydrželi si to zasloužili. Na události bohatý okamžik, který zůstane v našich myslích, srdcích a duších uchován do konce života.
Prožili jsme jeden z nejlépe zorganizovaných závodů, který jsme kdy navštívili po všech stránkách, poskytovali jsme rozhovory pro média na které si jen můžete vzpomenout, navštívili nás známé osobnosti z různých oblastí, dále naši výborní kamarádi a fanoušci, vznikly pro nás nová přátelství, viz. výborní rozhodčí nejenom oni, kterým jsme dali své přezdívky „Pačes“ a „ Uďa“, někteří zlomili svou smůlu z minulých výprav, výborně si zachytali, posunuli jsme sami sebe o krok dále, své závodní myšlení a možnosti a v neposlední řadě obdrželi spoustu věcných cen. Nemyslíte, že závodní lov je svým způsobem krásný a má také své kouzlo? Odhalí Vám hranice a cíle, kterých jste schopni dosáhnout. Už to samo o sobě je motivací vydat se si zazávodit. A kam? No přece na příští ročník Kaprařského maratonu v Tovačově.
Za Sportcarp team
Marek Kvaltín, Mirek Ešpandr, Dan Němec
Ps.Závěrečné poděkování patří všem kdo nás podporují, mají rádi a drží nám na závodech pěsti.
Vaše komentáře k tomuto článku
Máte zkušenosti s tímto výrobkem? Podělte se s ostatními a poraďte nebo si nechte poradit.
V zájmu udržení informační hodnoty těchto stránek si provozovatelé vyhrazují právo vyřadit vulgární a reklamní příspěvky nebo příspěvky nesouvisející s obsahem této stránky.
|
7.11.2007 11:10
RMacik
|
Gratulace
Gratulace!Respekt!Taky jsem si uz na tehle vode zazil svoje...Hosi,vyhrali jste to na plne care...Zdravim timhle taky Miru E.!At zije SOUR;)
|